Wolfensteina jsem si chtěl zahrát hodně dlouho. Asi i protože jsem nikdy nehrál původní 2D řežbu a taky jsem si chtěl vystřílet pár nácků. Oboje jsem si vlastně splnil v jedné hře a po dohrání příběhu uvažuji, zda-li fakt vyhodit 30k za nový PC a zahrát si i The New Colossus a posléze i trojku.

V moment spuštění kampaně jsem vlastně ani nevěděl, do čeho jdu, ale první pár minut hezky načrtlo celkový obrázek toho, jak se bude Wolfík hrát a jak na mě zapůsobí. Šílené skákání z letadel do letadel, rozmašírování nácků letícím autem, lahodné prošpikování lebky nožem, jebačka až obrazy padají? Ano, to vše a ještě více zde najdete. Hra může být brutální a šílená dohromady hlavně kvůli tomu, že je zasazena do alternativní minulosti. Navíc do onoho mišmaše krásně zapadá hlavní postava. Americký patriot přenádherných árijských rysů, William B. J. Blazkowicz, rozhodnutý se probojovat sebevětšími absurditami, které mu MachineGames studio nalajnovalo. Příběhově se The New Order nebere vážně, ale pořád dokáže být zajímavý a dovede vás soucítit i s několika postavami. Pro mě příjemné překvapení. Navíc má otevřený konec, ale to není po vydání dvojky překvapení (lul).

Po herní stránce jde o slušný kousek. Nejvíce mě sralo přeskakování překážek. Will se zdál jako po obrně. Zážitek ze střílení byl fajn, nepřišlo mi, že by se mířilo špatně. Možná mi přišlo přesnější mířit od pasu než přes hledí, což by mělo být logicky obráceně. Pukající lebky jako přezrálá rajčátka to ale vynahradily. Arsenál zbraní je taktéž vyvážený a některé zbraně se daly i přepnout do jiného módu (granátomet, tlumič). Jako bonus je laserová zbraň,"měsíční speciálky" a tzv. YOLO mód se zbraněmi v obou rukách. Stealth v mnoha momentech dokázal pomoci, ale stalo se mi, že jsem zabil nácka a když před něj přikráčel kolega, nic se nestalo. Žádné "ALÁÁÁÁRM!". Tak jsem ho kuchnul taky. Počet typů nepřátel byl taky tak akorát. "Nahatí" a obrnění pěšáčci, mrchy v pancéři, psi v brnění, tři metry vysocí potrati v ještě více oceli a taky roboti. Co si od téhle absurdní šílenosti více přát?

Wolfenstein také nabízí nějaké perky. Jednoduše splníte zadání perku a ten vám pak zvýší třeba sílu granátu nebo účinnost pistole s tlumičem. Takhle máte čtyři stromy perků, které plníte podle toho, jaký styl hry vám nejvíce vyhovuje - plížení, taktika, útok, demolice. Během misí také můžete sbírat enigma kódy, které vám po rozluštění v hlavní nabídce otevřou něco dalšího. Nevím co, jsem hlupák. Otočit rubikovou kostkou je pro mne příliš. Během hraní je k nalezení více věcí, ale mimo děj moc hru nerozšiřují. Zapomněl bych málem na možnost jít se prospat a v "noční můře" si zahrát starého Wolfíka. Osvěžující a vtipná vložka.

Wolfenstein: The New Order bych popsal jako velkou kouli absurdity, šílenosti a brutality. Je to zřejmé v každém aspektu toho, co jsem napsal. Prostředí misí, chování postav, akce samotná, duální zbraně, nepřátelé v mnoha provedeních, komičnost cutscén. Hra se netváří vážně, ale zároveň jistou hloubku má. Takový trochu reálnější DOOM.