První hra, kterou považuji za hodnou moderních mašin. Kolegové z jiného ranku jako Battlefield V, Zaklínač III nebo naše Přijď království tvé pokořují další mety, ale spíš směrem k realističnosti než ke svébytné herní estetice. DŮM s id Techem 6 je vrcholem celoživotní Carmackovy práce a paradoxně se do současné podoby začal rodit až s jeho odchodem do virtuální reality (ve skutečnosti tam odešel už dávno). Brutální, těžkotonážní, high-tech desing. Zase do toho byli zapojený lidi z Cryteku, tak bych neměl být překvapený (Isolation, Crysis - podobný výtvarný styl). To, že každá trubka, kabel, šachta, lávka, schody, okno, sloup, vypínač, LEDka a terminál jsou vyvedeny s maniakální precizností, už bylo znát na trojce, ale tady je to v kombinaci s hratelností a revolučně hezkou 3D grafikou splněný sen. Smažil jsem na PC na max a musím říct, že oproti PS4, kde jsem to taky zkoušel, znatelný rozdíl.

Povedený soundtrack (ačkoli preferuji starou, atmosféričtější verzi) jsem na začátku vypnul a jal se kochat metodickým zen zabíjením (pěkně arkádově bez zasouvání zásobníku, se vzorovym houpavym pohybem Quakeova typu), rudými bouřemi Marsu, prastarými ruinami pekla či otevíráním dveří. (Fakt. Jak v pekle na lebky, tak ty automatické, mechanické divy v UAC, mám za estetický zážitek). Od Gore hnízda ke Gore hnízdu, od kontaminace ke kontaminaci jsem postupoval a prohlížel si každý detail. Žádná frenetická (sic) akce máš na to 24 hodin Jacku nebo šokantní! scriptovaná o 8 různých realitách a ve všech byl vrahem DŮMovo zahradník. Art i level design jsou na prvním místě, bez předstírání obsahu. Velmi funkční.

Kromě neusměvavého Cacodémona a lehce fádní Plasmové pušky (zřejmě opraveno v DŮM ETERNAL, kde pro změnu zase pokazili všechno ostatní) se mi líbily i všechny zbraně (obzvlášť Gaussův kanón) a monstra (obzvlášť opičí Skřet nebo silový Baron). Z jejich animací (společně s dveřmama) jsem si hodněkrát ucvrnk. Pohyblivost i solidnost skrze světlo - detaily - zvuk na konečně vizuálně hmatatelné úrovni (oproti většině callofka do té doby).

Příběh v úctě k originálu příjemně přímočarý a se zábavnou dávkou nerdovské vědy v databázích.
Minimalismus u kterého neřešíte nafouklé záhady, ale poplašnou hlášku. DÉMONICKÁ INVAZE V PRŮBĚHU.
Ti ve výsledku tři Pekelní strážci jsou jedni z nejzábavnějších bossů, co jsem ve hrách odkrouh a ve stanici před Vegou jsem sejmul nepřátel snad stovku zabořenej v židli v půlhodinové křeči.
Na multiplayer je tu Quake a jediný, co mi vyloženě vadilo byla pouze jedna možnost sejvu.

Jak říkal v recenzi Grygar: Tahle pohádka dětství se vrátila.

Edit 2021 - Nekompromisně zvedám na 90. Ten důraz na exploraci je úžasnej. Personal favourites: Foundry a Kadingir Sanctum - nelineární skvosty. Ultra-Violence je se správnym buildem (inspirováno decinem bez přepínání zbraňovejch módů) pohoda. Když si uděláte mastery u Gausse a dvouhlavňovky rozmrdáte všechno.