Budu asi jeden z mála, komu se první díl Death to Spies líbil více, než ten druhý. Možná to bylo tím, že jsem hrál Moment of Truth hned po jedničce, možná to bylo těmi změnami, které nastaly, ale prostě to nebylo ono.
Zpočátku jsem byl zmatený, protože i po získání důstojnické uniformy mě nepřátelé na mnoha místech podezřívali. Někam mohli jen dělníci, někam jen radisté a někam třeba jen kuchaři, což by nebylo až tak hrozné, kdybych na to byl upozorněn jinak, než překročením prahu dané místnosti nebo oblasti a následným zčervenáním dříve zelených značek nepřátel na mapě. Ano, občas stáli u dveří či na hranicích oblasti hlídači, kteří mě nechtěli vpustit, ale často nastávala již zmíněná situace a někdy toto omezení pohybu bylo do značné míry nelogické.
Také fakt, že po získání uniformy vojáka nižší hodnosti všichni nepřátelé na mapě zezelenali (až na žlutě označené hlídky) mi moc s orientací nepomohl. V jedničce jsem se převlékl a hned jsem viděl červeně označené nepřátele, kteří mě odhalí a zároveň se většinou jednalo o důstojníky, o jejichž uniformu jsem usiloval. Zde jsem své oběti musel zdlouhavě hledat.
V průběhu první mise jsem si však na tyto novinky zvykl a začal jsem využívat vcelku zajímavé vychytávky, jež Okamžik pravdy přinesl. Obtížnost Saboteur, která neumožňovala převlékání, jsem ihned zavrhl, ale házení kamenů, možnost rozkazování podřízeným v důstojnické uniformě, přibalení druhé uniformy do batohu či oblékání již použitých uniforem jsem uvítal. Poslední mise s eliminací zrádců ve vlastních řadách mi přišla nejlepší, ale ani ta první, odehrávající se na letišti, nacházejícím se na východním předměstí Prahy (nejspíše vojenské letiště Kbely) nebyla špatná.
Nedostatky z jedničky, jako je nepřehlednost mapy na světlém pozadí a některé bugy zůstaly, stále mě však bavila eliminace především nacistických nepřátel, následné převlékání do jejich uniforem i sabotáže všeho druhu. Čekal jsem, že dvojka předčí svého předchůdce, ale nestalo se tak, přesto se jedná o skvělou špionážní akci, jejíž třetí díl někdy v budoucnu s největší pravděpodobností vyzkouším.
Zpočátku jsem byl zmatený, protože i po získání důstojnické uniformy mě nepřátelé na mnoha místech podezřívali. Někam mohli jen dělníci, někam jen radisté a někam třeba jen kuchaři, což by nebylo až tak hrozné, kdybych na to byl upozorněn jinak, než překročením prahu dané místnosti nebo oblasti a následným zčervenáním dříve zelených značek nepřátel na mapě. Ano, občas stáli u dveří či na hranicích oblasti hlídači, kteří mě nechtěli vpustit, ale často nastávala již zmíněná situace a někdy toto omezení pohybu bylo do značné míry nelogické.
Také fakt, že po získání uniformy vojáka nižší hodnosti všichni nepřátelé na mapě zezelenali (až na žlutě označené hlídky) mi moc s orientací nepomohl. V jedničce jsem se převlékl a hned jsem viděl červeně označené nepřátele, kteří mě odhalí a zároveň se většinou jednalo o důstojníky, o jejichž uniformu jsem usiloval. Zde jsem své oběti musel zdlouhavě hledat.
V průběhu první mise jsem si však na tyto novinky zvykl a začal jsem využívat vcelku zajímavé vychytávky, jež Okamžik pravdy přinesl. Obtížnost Saboteur, která neumožňovala převlékání, jsem ihned zavrhl, ale házení kamenů, možnost rozkazování podřízeným v důstojnické uniformě, přibalení druhé uniformy do batohu či oblékání již použitých uniforem jsem uvítal. Poslední mise s eliminací zrádců ve vlastních řadách mi přišla nejlepší, ale ani ta první, odehrávající se na letišti, nacházejícím se na východním předměstí Prahy (nejspíše vojenské letiště Kbely) nebyla špatná.
Nedostatky z jedničky, jako je nepřehlednost mapy na světlém pozadí a některé bugy zůstaly, stále mě však bavila eliminace především nacistických nepřátel, následné převlékání do jejich uniforem i sabotáže všeho druhu. Čekal jsem, že dvojka předčí svého předchůdce, ale nestalo se tak, přesto se jedná o skvělou špionážní akci, jejíž třetí díl někdy v budoucnu s největší pravděpodobností vyzkouším.
Pro: tichá likvidace či obcházení nepřátel, převlékání do uniforem, rozkazování podřízeným, přibalení druhé uniformy do batohu, poslední mise
Proti: nelogické omezení pohybu, občasná nepřehlednost mapy, bugy