Herní výzva 2019 č. 1 - Lovec trofejí

Následující text je recenze, kterou jsem napsal do školního časopisu, takže je asi trochu delší, než byste tady čekali. Holt se mi nechce psát nějaký výtah, tak to tu hodím celé. :D

Jeden titul od vydavatele Focus Home Interactive jsem již minule recenzoval, letos ale vydali ještě jednu hru, která rozhodně stojí za pozornost, a tou je právě Greedfall. Vývojáři ze studia Spiders nejsou žádnými nováčky, ale jejich předchozí hry Technomancer nebo Bound by Flame dostaly od kritiků i hráčů pouze průměrné hodnocení. A tak jsme všichni doufali, že právě Greedfall bude ten titul, který se konečně povede. Trailery vypadaly zajímavě a hráči se těšili, že si konečně zahrají RPG ve stylu, jaký dělalo kdysi studio Bioware, jehož poslední titul Anthem byl slušně řečeno propadák. Splnil tedy Greedfall všechna očekávání a využil chytře díru na trhu po Bioware, nebo pokračuje ve stopách svých předchůdců?

Hra se odehrává ve velice zajímavém světě, který je sice inspirovaný 17. stoletím, ale nachází se v něm i monstra, kouzla a jiné fantasy prvky. Na první pohled krásný svět však ohrožuje smrtelná nemoc zvaná Malichor, na kterou ještě nikdo nenašel lék. Vžijete se do role mladého diplomata (či diplomatky, postavu si můžete vytvořit sami) jménem De Sardet. Ten se má vypravit na ostrov Teer Fradee jako doprovod svého bratrance Constantina, který na něm má působit jako guvernér. Má se za to, že na tomto ostrově by se mohl nacházet lék na onu smrtelnou nemoc. Cestu za nalezením léku vám však ztěžují domorodci, kteří kolonisty pochopitelně nemají příliš v lásce, a také další frakce, které se na první pohled jeví jako spojenci, ale postupem času začnete vnímat jejich přešlapy či dokonce zrady. Nebudete na to ale sami, po vašem boku můžou stát až dva společníci z celkových pěti (během hry je můžete a měli byste je měnit). Tyto a všechny ostatní postavy jsou skvěle napsané, dialogy jsou nápadité a obecně příběh je asi nejsilnější stránka celé hry. Nemá žádná hluchá místa a o zvraty rozhodně není nouze. Navíc má sice svou základní strukturu, ale na vašich volbách opravdu záleží a konec se tak může vždy výrazně lišit.

Jak už jsem zmínil, jedná se o RPG, a tak vás nejspíš nepřekvapí možnost zvolit si na začátku jednu ze tří tříd (mág, bojovník, střelec). Poté klasicky odemykáte nové schopnosti a vlastnosti, které se vám během hry budou hodit. Nechybí ani možnost výběru zbraní a výstroje, která vám, mimo funkce kosmetické, především zlepšuje různé statistiky, jako je poškození, obrana atd. Budete plnit různorodé úkoly, které jsou další silnou stránkou hry. Jsou rozdělené na hlavní a vedlejší. Ty hlavní jsou samozřejmě nejpropracovanější, ale ani vedlejší mise vývojáři nezanedbali. Často se jedná o několik na sebe navazujících misí, které tak utvářejí vedlejší dějovou linii, a vždy se v nich dozvíte něco málo o světě, frakcích nebo i vašich společnících. Navíc si tím zlepšíte vztahy s tím, kdo vám úkol zadal, což se rozhodně může hodit. Naopak je ale možné, že si nějakým činem, který potěší jednu stranu, naštvete tu druhou, a vztahy s ní se tak logicky zhorší. Ale ještě bych se zastavil u světa. Je třeba zmínit, že se nejedná o open world hru. Nebo tedy, jak se to vezme. Rozhodně nejde o koridorovou záležitost, jako bylo minule recenzované Plague Tale, ovšem nemáte ani volný přístup k celému světu. Ostrov je rozdělen na několik lokací, mezi kterými můžete cestovat přes načítací obrazovku. Během ní si však můžete kupovat či vylepšovat svou zbroj a nebo měnit své společníky. Načítací doba navíc není nijak dlouhá. Stejně tak hra nepatří mezi ty nejdelší RPG, jako je například Zaklínač, a to je jedině dobře. Sám jsem hru dohrál za 30 hodin, což je podle mě na takovou hru ideální. Pokud byste se však rozhodli splnit všechny vedlejší questy, herní doba se může vyšplhat až někam k 50 hodinám.

Přestože jste diplomat, ani v tomto RPG nechybí souboj, který je samozřejmě nedílnou součástí hry. Souboj sám o sobě není zpracován vyloženě špatně, ovšem působí poměrně neohrabaně a postupem času se stane repetitivním. Obtížnost taky není úplně ideální. Některé souboje projdete s prstem v nose, zatímco jiné jsou téměř nemožné. Utkání s bossy tomu příliš nepomáhají, protože jsou spíš o používání taktiky neustálého mačkání tlačítka pro úhyb a jednou za čas zaútočit.
Bohužel ani po audiovizuální stránce titul nijak nevyčnívá. Hudba je sice pěkná, ale tak upozaděná, že si na ni po dohrání hry ani nevzpomenete. Za zmínku stojí povedený anglický dabing, který bohužel trochu sráží na dnešní dobu špatný lipsync a animace obecně. Grafika je pak opravdu průměrná, byť na první pohled vypadá poměrně hezky. Tři velká města, která se na ostrově nachází, navenek působí unikátně. Bohužel opravdu jen navenek, protože interiéry jsou zpracovány všude stejně. A když vejdete do budovy guvernéra z jiného města a uvidíte, že je téměř na chlup stejná jako ta v městě předchozím, asi nebudete zrovna nadšení. Navíc grafika trpí na kvalitu detailů, což se sice dá pochopit, ale i přesto to zamrzí.

Hodnotit tento titul bylo pro mě opravdu těžké. Je totiž nutné si uvědomit, že ve studiu Spiders pracuje jen něco okolo 50 lidí, a tak už samotná skutečnost, že vytvořili hru, kterou bychom mohli srovnávat s velkými AAA tituly, je skvělá. Greedfall tedy rozhodně není hrou bez chyb, avšak jeho nedostatky nejsou tak silné, jak se na první pohled může zdát. Na horší grafiku a animace jsem si po nějaké době zvykl a souboje jsem nevnímal jako hlavní náplň hry. Pokud vám záleží na moderní grafice a chtěli byste si hlavně pořádně zabojovat, Greedfall opravdu není pro vás. Pokud ale máte rádi poctivé RPG plné propracovaných questů, skvělého příběhu a oceníte promyšlený svět a dialogy, jděte do toho. A protože patřím do té druhé skupiny, hodnotím hru jako velmi nadprůměrnou a jako jedno z dalších příjemných překvapení letošního roku.