Humanity Must Perish má zajímavou zápletku. Vědci vytvořili program tak výkonný, že dokáže vypočítat budoucnost Země. Osud je nezvratný – Země zanikne a jediný způsob, jak tomu zabránit je vymýcení lidstva. Ač se v průběhu let zvyšuje výpočetní výkon do neuvěřitelných hodnot a do programu pumpují veškerá existující data – odpověď se nikdy nemění.
Protagonistkou příběhu je Kyuu, nejnovější verze této umělé inteligence umístěná do androidního těla. Profesor, jí vytvořil za jediným účelem – poslat na jeden den mezi lidstvo, s absurdní vírou, že pokud místo surových dat, zažije skutečnou interakci s lidskou rasou, může to změnit její rozhodnutí.
Po slibném začátku je Kyuu propuštěna na svět a začíná řada proměnlivě vtipných setkání, kde hlavní zápletkou je vždy střet chladně logického stroje s iracionálními lidmi, kteří si myslí, že je obyčejná školačka. Občas je to fajn, občas jde vidět značný úpadek příběhu na přihlouplou komedii pro weeby. Na konci dne je vám dáno první a jediné rozhodnutí za celou hru – zničit nebo nezničit lidstvo.
Zatímco konec prvního rozhodnutí je celkem povedený a považuji ho za true end, druhé nedává smysl a postrádá koherenci logického stoje, jimž by protagonistka měla být. A tak místo konce světa uvidíte alespoň nafanservírovanou cosplay scénku s protagonistkou a její novou kamarádkou.
Humanity Must Perish má zajímavou zápletku. Začátek a jeden z konců je povedený, ale zbytek celkově považuji za fanservise joke, a mnohem raději bych viděl podobné zpracování, které se ale bude brát vážně.
Protagonistkou příběhu je Kyuu, nejnovější verze této umělé inteligence umístěná do androidního těla. Profesor, jí vytvořil za jediným účelem – poslat na jeden den mezi lidstvo, s absurdní vírou, že pokud místo surových dat, zažije skutečnou interakci s lidskou rasou, může to změnit její rozhodnutí.
Po slibném začátku je Kyuu propuštěna na svět a začíná řada proměnlivě vtipných setkání, kde hlavní zápletkou je vždy střet chladně logického stroje s iracionálními lidmi, kteří si myslí, že je obyčejná školačka. Občas je to fajn, občas jde vidět značný úpadek příběhu na přihlouplou komedii pro weeby. Na konci dne je vám dáno první a jediné rozhodnutí za celou hru – zničit nebo nezničit lidstvo.
Zatímco konec prvního rozhodnutí je celkem povedený a považuji ho za true end, druhé nedává smysl a postrádá koherenci logického stoje, jimž by protagonistka měla být. A tak místo konce světa uvidíte alespoň nafanservírovanou cosplay scénku s protagonistkou a její novou kamarádkou.
Humanity Must Perish má zajímavou zápletku. Začátek a jeden z konců je povedený, ale zbytek celkově považuji za fanservise joke, a mnohem raději bych viděl podobné zpracování, které se ale bude brát vážně.
