K Atlantis 2 mě narozdíl od prvního dílu nevážou žádné nostalgické vzpomínky, takže jsem byl zvědavý, jakým způsobem se hra změnila a jak tvůrci navázali na víceméně uzavřený konec prvního dílu.
Tentokrát už se nebudu rozplývat nad grafikou. Ano grafika je stále krásná, ale vypadá v podstatě stejně jako v prvním díle. Samozřejmě i tady jsou krásné obrazy a krajiny ať už irské ruiny nebo jihoamerické pyramidy, nechybí tu naprosto fantastický průlet vesmírem, ale bez té nostalgie to není nic z čeho bych si sednul na zadek. Hudba je opět velice výrazná a zajímavá, nicméně se dá říct, že některé pasáže zejména v džungli mě docela štvaly.
Příběhově je to tak trošku podraz. Jelikož Atlantis je potopená, tak se na ni až na pár minut ke konci prakticky nepodíváme. Místo toho se většina hry odehrává v Irsku, Jižní Americe nebo v Číně. Přesto jsem nebyl zklamaný. Světlo a Temnota, které hrály důležitou roli v prvním díle se vrací. Světlo si zvolilo nosiče, mladíka jménem Ten, který musí v tělech jiných osob projít tři světy a nabít krystal, aby se mohl vydat k ruinám Atlantidy a čelit Temnotě.
Každá ze tří lokací je unikátní - v Irsku se ujímáme bratra Felima, který musí vyřešit dávnou kletbu bohyně Aine. V Jižní Americe je to mladý válečník Tepec, který se vydá do říše mrtvých, aby probudil boha Quetzalcoatla a zabránil krvavým obětem bohu Tezcatlipocovi (zdravíme Broken Sword 2). A v Číně vládní úředník Wei Yulan musí v abstraktním světě najít mistra, který zažene ducha před klášterem. Finále je mystické snad víc než v jakékoliv jiné hře co jsem hrál a vrací se zpět ke původu Rajské zahrady a příběhu o Adamovi a Evě. Líbí se mi, že příběh je uzavřený a neumím si moc dobře představit návaznost třetího dílu.
A co hratelnost? Inu stále to není ono. Atlantis se ovládá a hraje úplně stejně jako první díl - opět procházíte po předem daných trasách 3D obrazy, zkoumáte, sbíráte, konverzujete a řešíte puzzle. Díky bohu se tvůrci vykašlali na pár největších oserů z jedničky - takže se hra dá ukládat, můžete si zapnout uprostřed obrazovky kurzor a zmizely všechny adrenalinové boje na čas. Dalo by se říct, že to bude pohoda, jenže opak je pravdou.
Tvůrci nasadili hrůzostrašnou obtížnost samotných hádanek a já si po dlouhé době připadal u hry jako totální debil. Prakticky neustále jsem čučel do návodu. Už na začátku musíte najít na ostrově x úlomků lebky, které můžou být kdekoliv, později přijde vstupování do obrazů, aztécká matematika, šílené bludiště v džungli kde hledáte prakticky neviditelné hvězdice, boje s pavouky, či finální puzzle čítající 15 místností, 15 předmětů a nejasné nápovědy, díky kterým máte vybrat ten správný a umístit ho někam, kam Vám hra vůbec neřekne. Moc nepomáhá i častý pixelhunting.
Jeden příklad za všechny - potřebujete spustit duhový most. Máte mapu 3*3 čtverečky, ve které musíte nastavit cestu figurce, aby jí navazovaly cesty. Čtverečky můžete libovolně otáčet, přemisťovat. A pozor - figurka během cesty musí nejen sebrat všechny barvy duhy, ale musí je sebrat ve správném pořadí a ještě se vrátit domů! Šílenství.
Atlantis 2 je přes všechny výhrady stále skvělá hra. Grafika v pohodě stačí na většinu z těch pár adventur co v roce 1999 vzniklo, příběh je sice roztahaný, ale bavil mě a v hratelnosti vymizely ty největší neférovosti. Jen ta obtížnost je na mě opravdu moc vysoká.
Tentokrát už se nebudu rozplývat nad grafikou. Ano grafika je stále krásná, ale vypadá v podstatě stejně jako v prvním díle. Samozřejmě i tady jsou krásné obrazy a krajiny ať už irské ruiny nebo jihoamerické pyramidy, nechybí tu naprosto fantastický průlet vesmírem, ale bez té nostalgie to není nic z čeho bych si sednul na zadek. Hudba je opět velice výrazná a zajímavá, nicméně se dá říct, že některé pasáže zejména v džungli mě docela štvaly.
Příběhově je to tak trošku podraz. Jelikož Atlantis je potopená, tak se na ni až na pár minut ke konci prakticky nepodíváme. Místo toho se většina hry odehrává v Irsku, Jižní Americe nebo v Číně. Přesto jsem nebyl zklamaný. Světlo a Temnota, které hrály důležitou roli v prvním díle se vrací. Světlo si zvolilo nosiče, mladíka jménem Ten, který musí v tělech jiných osob projít tři světy a nabít krystal, aby se mohl vydat k ruinám Atlantidy a čelit Temnotě.
Každá ze tří lokací je unikátní - v Irsku se ujímáme bratra Felima, který musí vyřešit dávnou kletbu bohyně Aine. V Jižní Americe je to mladý válečník Tepec, který se vydá do říše mrtvých, aby probudil boha Quetzalcoatla a zabránil krvavým obětem bohu Tezcatlipocovi (zdravíme Broken Sword 2). A v Číně vládní úředník Wei Yulan musí v abstraktním světě najít mistra, který zažene ducha před klášterem. Finále je mystické snad víc než v jakékoliv jiné hře co jsem hrál a vrací se zpět ke původu Rajské zahrady a příběhu o Adamovi a Evě. Líbí se mi, že příběh je uzavřený a neumím si moc dobře představit návaznost třetího dílu.
A co hratelnost? Inu stále to není ono. Atlantis se ovládá a hraje úplně stejně jako první díl - opět procházíte po předem daných trasách 3D obrazy, zkoumáte, sbíráte, konverzujete a řešíte puzzle. Díky bohu se tvůrci vykašlali na pár největších oserů z jedničky - takže se hra dá ukládat, můžete si zapnout uprostřed obrazovky kurzor a zmizely všechny adrenalinové boje na čas. Dalo by se říct, že to bude pohoda, jenže opak je pravdou.
Tvůrci nasadili hrůzostrašnou obtížnost samotných hádanek a já si po dlouhé době připadal u hry jako totální debil. Prakticky neustále jsem čučel do návodu. Už na začátku musíte najít na ostrově x úlomků lebky, které můžou být kdekoliv, později přijde vstupování do obrazů, aztécká matematika, šílené bludiště v džungli kde hledáte prakticky neviditelné hvězdice, boje s pavouky, či finální puzzle čítající 15 místností, 15 předmětů a nejasné nápovědy, díky kterým máte vybrat ten správný a umístit ho někam, kam Vám hra vůbec neřekne. Moc nepomáhá i častý pixelhunting.
Jeden příklad za všechny - potřebujete spustit duhový most. Máte mapu 3*3 čtverečky, ve které musíte nastavit cestu figurce, aby jí navazovaly cesty. Čtverečky můžete libovolně otáčet, přemisťovat. A pozor - figurka během cesty musí nejen sebrat všechny barvy duhy, ale musí je sebrat ve správném pořadí a ještě se vrátit domů! Šílenství.
Atlantis 2 je přes všechny výhrady stále skvělá hra. Grafika v pohodě stačí na většinu z těch pár adventur co v roce 1999 vzniklo, příběh je sice roztahaný, ale bavil mě a v hratelnosti vymizely ty největší neférovosti. Jen ta obtížnost je na mě opravdu moc vysoká.
Dracula: The Last Sanctuary
Pro: Zajímavé segmenty a mysticky laděný příběh, stále pěkná grafika, vylepšená hratelnost oproti jedničce
Proti: Příběh se rozjede až ke konci, naprosto brutálně přestřelená obtížnost puzzlů