Podvodní průzkum neznámé planety, boj o holý život v nehostinném prostředí i stavění a piplání si vlastní základny. Subnautica všechny tyhle úlohy zvládá skvěle. Ze začátku až z roztomilé hry, ve které se snažíte pochytat rybky v okolí, abyste z nich vytáhli trochu pitné vody, se postupem času stává téměř horová záležitost, kdy se v podvodním robotovi modlíte, aby si Vás ta podivná podvodní stvůra nevšimla a vy se ve zdraví dostali z tohohle šíleného komplexu jeskyní do známých mělkých vod i s haldou materiálu, který potřebujete k dalšímu postupu (nebo k výrobě toho skvělého reaktoru, co Vám určitě ušetří sbírání hub v okolí).

I když se to zdá z hlediska příběhu pochopitelné, opravdu mě mrzela absence pořádné mapy a utíkal jsem tak po prvních 30 hodinách na internet hledat, kam že se to mám v rámci příběhu (a hledání dalšího materiálu) vydat. A přitom by stačilo se jen v jednu konkrétní chvíli podívat tím správným směrem a ne se strachy bez sebe rychle vracet na hladinu. Jenže tahle hra umí být vážně děsivá a nebýt internetových map, dohrání by mi trvalo klidně o nějakých 10 hodin déle.

Současně jsem ale opravdu žasl, jak úchvatné podvodní biomy tvůrci ve hře vytvořili a postupem času si i některé na první potkání nebezpečné tvory oblíbil (stalkeři a jejich hravé sbírání plechů!). Líbilo se mi i to, že hra neobsahuje téměř žádné zbraně (více méně jen nůž) a násilný postup tak není validní možností (a stejně tak ani spoléhání se na fakt, že přece držím v ruce zabijáka podvodních tvorů mk. 2 a nic se mi tím pádem nemůže stát). Nakonec i přes všechny děsy, které si nakonec stejně jen (většinou) malujete ve své hlavě, je to parádní záležitost se skvělým designem a provedením.