Arkham Asylum považuji za milník superhrdinského žánru, a tak není divu, že když Sony v roce 2016 oznámila a v roce 2017 ukázala Spideyho inspirujícího se hrami od Rocksteady, křičel jsem take my money!
Hned zkraje jste hozeni do akce, která je přesně taková, jakou byste ji chtěli mít – zábavná a strhující, to třeba když tak tak uhnete raketě, kterou na vás nesmělý gangster vypálí v interiéru. Na oplátku ho můžete přilepit na stěnu pavučinou či po něm vrhnout ironickou poznámku – a kus nábytku k tomu. A aby toho nebylo málo, celé si to můžete vyfotit a zarámovat ve (velmi návykovém) foto režimu.
Sotva se oklepete ze své první potyčky, už si to svištíte otevřeným, detaily překypujícím virtuálním Manhattanem. Nemohu se rozhodnout, zdali zlatým hřebem jsou právě ony souboje, které ne a ne omrzet, nebo pohupování se mezi mrakodrapy. Jisté je to, že snad v žádné jiné hře jsem si pohyb městem tolik neužíval.
Hlavní zápletka je solidně napsaná, s tempem je to ale horší, rozjíždí se velmi pozvolna a jen co nabere na otáčkách, dobržďuje do cílové zatáčky. Vedlejší aktivity jsou patřičně různorodé, na druhou stranu je jich tolik, že se vám mohou časem zajíst, a náplní také úplně neohromí. Tam, kde se netopýří muž potýkal se záludnými hlavolamy, ten pavoučí nahání otravné turbo-holuby, fotí newyorské pamětihodnosti či mydlí ještě jednu, ale už opravdu poslední skupinku hejsků od vedle.
Ovšem ještě častěji jak na trestnou činnost, narazíte na nahrávací obrazovku. Těmi je hra prolezlá skrz naskrz. Sem tam si dokonce zamane přetočit čas, byť k tomu není žádný zjevný důvod vyjma uměleckého, a vy tak musíte čekat ještě o něco déle. Vskutku pádný důvod těšit se na SSD v PS5.
Navzdory několika neduhům je Spider-Man splněným snem všech, kteří mají tento žánr v oblibě. Už aby tu byl další Batman! Už aby tu byl další Spider-Man!
Hned zkraje jste hozeni do akce, která je přesně taková, jakou byste ji chtěli mít – zábavná a strhující, to třeba když tak tak uhnete raketě, kterou na vás nesmělý gangster vypálí v interiéru. Na oplátku ho můžete přilepit na stěnu pavučinou či po něm vrhnout ironickou poznámku – a kus nábytku k tomu. A aby toho nebylo málo, celé si to můžete vyfotit a zarámovat ve (velmi návykovém) foto režimu.
Sotva se oklepete ze své první potyčky, už si to svištíte otevřeným, detaily překypujícím virtuálním Manhattanem. Nemohu se rozhodnout, zdali zlatým hřebem jsou právě ony souboje, které ne a ne omrzet, nebo pohupování se mezi mrakodrapy. Jisté je to, že snad v žádné jiné hře jsem si pohyb městem tolik neužíval.
Hlavní zápletka je solidně napsaná, s tempem je to ale horší, rozjíždí se velmi pozvolna a jen co nabere na otáčkách, dobržďuje do cílové zatáčky. Vedlejší aktivity jsou patřičně různorodé, na druhou stranu je jich tolik, že se vám mohou časem zajíst, a náplní také úplně neohromí. Tam, kde se netopýří muž potýkal se záludnými hlavolamy, ten pavoučí nahání otravné turbo-holuby, fotí newyorské pamětihodnosti či mydlí ještě jednu, ale už opravdu poslední skupinku hejsků od vedle.
Ovšem ještě častěji jak na trestnou činnost, narazíte na nahrávací obrazovku. Těmi je hra prolezlá skrz naskrz. Sem tam si dokonce zamane přetočit čas, byť k tomu není žádný zjevný důvod vyjma uměleckého, a vy tak musíte čekat ještě o něco déle. Vskutku pádný důvod těšit se na SSD v PS5.
Navzdory několika neduhům je Spider-Man splněným snem všech, kteří mají tento žánr v oblibě. Už aby tu byl další Batman! Už aby tu byl další Spider-Man!
