Chuchel je jako dítě, které zaostalo za očekáváním svých rodičů a okolí vůbec. Ke své smůle Amanita ze svého podhoubí sype jednoho talentovaného potomka za druhým: Samorosty, Machinarium, Botaniculu, v poslední době Pilgrims. No a do toho Chuchel.

S Chuchlem to nebylo a není úplně jednoduché. Zatímco se jeho sourozenci oddali oduševnělým cílům jako je ekologie, recyklace nebo cestování, Chuchel se začal projevovat jako silný individualista, který v jednom kuse řve, lítá a žere. Jaké zklamání!

Přestože Chuchel svůj původ z dílny Amanity nezapře - styl zpracování, grafika, hudba, zvuky nese jejich typický rukopis - je jiný. Předně má problém se začleněním. Pro koho ta hra je? Malému děcku bych ho do ruky nedal, pro větší nebude in a většině dospěláků bude připadat infantilní (proč ho teda hrajeme). Potom tu máme absenci příběhu. Pokud tedy člověku nestačí jakože story o chomáči chlupů, který se na různorodých obrazovkách žene za třešní. Ve výsledku to celé připomíná sérii humorných skečů, což podtrhuje pro mě nepochopitelný nápis CHUCHEL, který opakovaně vyskakuje v pozadí herní obrazovky.

Přes to všechno ta hra není úplně špatná, svým způsobem je roztomilá, z velké části díky klasickému hudebnímu doprovodu a grafickému pojetí. Ale je děsně blbá, bez pořádného děje a navrch má tu smůlu, že se nevyhne porovnání s dalšími tituly Amanity a tady jasně prohrává.