Samozřejmě jako obří SW fanda sem se na první pořádnou singleplayerovou hru z tohoto univerza a z nového kánonu těšil velice hodně a... a není to vlastně nic světoborného i přes to, že hra je více méně oukej.
Moje pocity se napříč hraním měnily. Když jsem hru zapnul, dal jsem si Jedi Master obtížnost (řek bych, že to je ta mezi normální a nejtěžší), a hrál jsem. Úvod hodně dobrý, možná škoda že bez jediného titulku, jakéhokoliv, a první scéna, která rovnou hráče vrhne do příběhu bez okolků je styl, který mám rád, žádná klišoidní zdlouhavá expozice, jen prostě začala hrát nějaká písnička, kterou hlavní postava poslouchá ve sluchátkách, netradiční pro SW a mě se to hodně líbilo. První momenty hraní celkem v pohodě, hodně fan servisu, dávkovaný tak , aby zapadnul do kánonu a zároveň pocit něčeho, co nám jakožto SW fandům chybělo, že tohle vypadá na regulérní příběhový vhled do opravdového fungujícího a dýchajícího světa Hvězdných válek. Úvod byl zvládnut dobře, přesouváme se dál, pohyb po mapě s různýma cestama, které slouží k exploraci prostředí, oběvování vedlejších nebo doplňujících příběhů, jsou věci, kerých mohlo být více, ale těch taky ve světě SW a jeho loru nemusí být nikdy dost že jo. :)

Moje srážka s gameplayem. Ona obtížnost, kterou jsem si nastavil na začátku, mi začala později být překážkou, a pro mě jakmile se mi hra přestává dařit hrát, neustále chcípám a opakuju to už po třicáté ze stejného checkpointu, tak to celé začne být nervy a nuda. Pro tohle já hry nehraju. Já se chci bavit a chci si užít příběh. Já si jen prostě ze začátku myslel, že hra bude těžší na začátku a s mým postupným skillováním se z nezkušeného Cala stane opravdový bojovík Síly. No ono to tak prostě není. Hra se v rámci obtížnosti nepřátel posouvá dál a dál a Cal tomu všemu nestačí, i když má o nějaké schopnosti navíc. Spíš je to o trpělivosti v boji a přesném načasování vykrývání a útoků. A jamile se tu hraje na až hnidopišsky přesné načasování, jde to pro mě do kytek. A to jsem se dlouho držel na druhé nejtěžší obtížnosti. Tuším, že jsem to zvládnul až k bossovi na Dathomiru alias Taron Malicos - a tam sem si to musel nakonec snížit až na story mode, protože tohle byl určitě ten nejtuhší záporák z celé hry a já na to už neměl nervy. Pak sem to hrál už na normal a celkem to ušlo, pořád to mělo hodně daleko od procházky růžovým sadem a taky hodně daleko od normálních obtížností u jiných her, které jsem za poslední dobu hrál. Ale dalo se, jakž takž... Někdy byly nervy opět na dranc. A chápu, ono by se to dalo obhájit Calovou celkovou nezkušeností, tím že on není nejlepší Jedi, kterého jsme kdy viděli, a není do očí bijící overpowered (to spíš ti nepřátelé někdy byli). Ale znova, já si to pak prostě neužiju, nejsem hardcore hráč, já si hru chci užít v klidu, to ovšem neznamená, že si dám nejlehčí obtížnost a budu se jen koukat jak se to hraje samo, to ne.

Můj další náhled do technického okénka - vadilo mi mizení mrtvých nepřátel. Nejsem bůhvíjak velký technický expert, ale tohle mi vadilo hlavně z hlediska nějakého fungování reálného světa a myslel bych si, že dnešní technologie na to v pohodě stačí, ještě když těch mrtvých nepřátel tam není zas tolik (bral bych to po respawnu po checkpointu, ale ne jen tak, chvilku po zabití).

Ta hra určitě není špatná, souboje se světelnými mečemi vypadají dobře. Po technické stránce mě to bůhvíjak neodstřelilo, ale je to dělané poctivě. A to je vlastně tak nějak definice celé hry jako takové - poctivák, ale není to ONO, není to pecka. Hlavně po delší době hraní, kdy se to začne více a více opakovat. Hra zapadne do vzorce a tam zůstane. Sem tam se trochu začne dít něco víc. Nebo dostanem nějaké osvěžení, třeba vzpomínka na Order 66, ale jinak, nic moc teda...

Co se týče příběhu a postav, od prvních zážitků jsem si sliboval celkem dost. Je nám představený mladý outlaw Jedi, zajímavá posádka, a celé je to zaobalené do hodně zajímavého časového období. Skončilo to tak, že mě postavy neoslovili. Nejzajímavější je asi Second Sister. Ostatní nedostanou prostor. Zmařený potenciál. Asi první polovinu hry, a možná i více, strávíme chození od jednoho Jedi Templu do druhého a to mě prostě nějak nebavilo, přišlo mi, že tam ten příběh snad ani nehraje roli, nebyl vůbec výrazný, nestrhával pozornost. Když už tam mám nějakou možnost trávit čas na palubě svojí lodi se svojí posádkou, tak bych si představil, že tam to pouto s posádkou bude prohlubováno, ne nebylo. Dostat nějaké trošku osobnější mise, týkající se přímo nějaké z postav by neuškodilo, nebylo to tam, a to málo z charakterů co jsme dostali nestačilo.

Pár mých nesrovnalostí vypíšu do spoileru.
- Celý ten vnitřní konflikt, co Cal řešil na planetě Ilum mi přišel tak nějak z čista jasna vytažený. Tu cestu za rovnováhou jsem nějak necítil. Chápu o co tvůrcům šlo, nápad dobrý, ale prostě to správně nepodchycovali v průběhu hry než se Cal na Ilum dostal, respektive než se vydal do Templu na Dathomiru chvíli předtím.
- Nightsister Merrin je skvělý přídavek k posádce, škoda, že přišla na konci hry a s posádkou nestrávila moc času, opět zmařený potenciál. A účinkování v potenciálním sequelu neberu moc jako argument.
- Taron Malicos tam byl na sílu vložený a vůbec mě nezajímal.
- Darth Vader na konci super, ale fakt, že to přežila celá posádka, když jsme mohli dostat pořádné obětování se, je celkem hloupost.

No ukončím to. Ná závěr ale ještě vypíšu nějaké momenty, které jsem si užil a přijdou mi dost fajn.
- Šplhání po zarostlém AT-AT na Kashyyku.
- Let na obřím tvorovi nad Kashyykem.
- Ten příchod Darth Vadera asi musí být.
- Order 66.
A asi by se ještě něco našlo.