Legend of Kyrandia 2 byla v mém RestBooku dobře dvacet let. První díl mám velmi rád a tak jsem si řekl že dohraji celou sérii, tedy druhý i třetí díl. Druhý díl sice pochází od slovutných Westwood Studios, tedy od studia, které leží navždy v mém srdci, ale tvorba hry probíhala tipuji nějak takto:
Marketingový ředitel: Chlapi., Legend of Kyrandia 1 se prodává jak rohlíky v sámošce. Kdo má čas udělat druhý díl?
Programátor: Já šéfe
Grafik: Také mám čas, jdu do toho
Frank Klepacki: Složím hudbu i pro dvojku
Scénarista: Sorry, jedu na dovolenou, ale Ervard, jak tu uklízí přes noc, tak říkal že to za mě vezme...
Ervard si zahrál první díl a došel k názoru že by bylo fajn, kdyby hra byla více cool, více moderní a více emancipovaná. Vybral si Zanthii jako hlavní postavu a dobře udělal. Obtiskl do ní svůj břitký humor a rázem máme ve druhém dílu hlavní postavu, která je více sympatická jak sám Brandon, hláškuje na každém kroku a převléká se častěji než Yennefer ze Zaklínače. Prostě ženská k pohledání, navíc s magickým kotlíkem a knihou bez stránek. Stránky se v průběhu hry doplní tím jak je hráč nachází, kotlík je dost často zdrojem frustrací, jelikož nalezené stránky recepty popisují dosti vágně a nebohý hráč Edvardovi, který nám zaskakuje za scénáristu prvního dílu, do hlavy nevidí.
Zásadní problém druhého dílu je ale ve větší míře Edvardovo závislost na drogách. Jak jinak si vysvětlit ježdění na tyranosaurovi, které je ve výsledku ve hře zcela zbytečné, ale pro průchod hrou bohužel nezbytné, absolutně nesmyslný random záporák kterým je chodící rukavice kterého musel nebohý Edvard vymyslet když měl absťák, nebo odstranění bojácných stromů"!" z cesty tím, že položíte bubínek na pařez, ten začne hrát, stromy tancovat a vy máte volnou cestu. Navíc, po sérii nesmyslných úkolů, které občas hraničí s týráním hráče, přichází na konci konečně opravdu jasný a logický úkol/puzzle, který je ale najednou natolik těžký, že spoustu hráčů prostě a jednoduše zastavil. Dokud si nesehnali návod.
Kyrandia 2 tak již není tou hrou, kterou jsme viděli v prvním díle. Humoru je sice více, občas i dobrého, prázdných míst a bloudění méně, ale soudružnost a logika příběhu, kterým se mohl pochlubit první díl, se tu nedočkáte. Navíc mizí ona pohádkovost jedničky. Víceméně se tak jedná o random cestování přes různé lokace, tu zajímavé, tu méně, míjení nezapamatovatelných osob, které jsou vám ukradené a vy jim, ale musí si odkroutit své aby se hráč dostal dále s poměrně těžkým zakončením a pomrknutím směrem k třetímu dílu.
Hru doporučuji všem, kteří chtějí celou sérii o Kyrandii dokončit, byť příběhově se prvnímu dílu nevyrovná a vlastně ani nemůže. Ale pokud chcete jednoduše zkusit hru ze slavné série Legend of Kyrandia, zahrajte si první díl. Má sice své mouchy také, ale je určitě lepší adventurou, která druhý (a třetí) díl vlastně vůbec nepotřebuje.
Marketingový ředitel: Chlapi., Legend of Kyrandia 1 se prodává jak rohlíky v sámošce. Kdo má čas udělat druhý díl?
Programátor: Já šéfe
Grafik: Také mám čas, jdu do toho
Frank Klepacki: Složím hudbu i pro dvojku
Scénarista: Sorry, jedu na dovolenou, ale Ervard, jak tu uklízí přes noc, tak říkal že to za mě vezme...
Ervard si zahrál první díl a došel k názoru že by bylo fajn, kdyby hra byla více cool, více moderní a více emancipovaná. Vybral si Zanthii jako hlavní postavu a dobře udělal. Obtiskl do ní svůj břitký humor a rázem máme ve druhém dílu hlavní postavu, která je více sympatická jak sám Brandon, hláškuje na každém kroku a převléká se častěji než Yennefer ze Zaklínače. Prostě ženská k pohledání, navíc s magickým kotlíkem a knihou bez stránek. Stránky se v průběhu hry doplní tím jak je hráč nachází, kotlík je dost často zdrojem frustrací, jelikož nalezené stránky recepty popisují dosti vágně a nebohý hráč Edvardovi, který nám zaskakuje za scénáristu prvního dílu, do hlavy nevidí.
Zásadní problém druhého dílu je ale ve větší míře Edvardovo závislost na drogách. Jak jinak si vysvětlit ježdění na tyranosaurovi, které je ve výsledku ve hře zcela zbytečné, ale pro průchod hrou bohužel nezbytné, absolutně nesmyslný random záporák kterým je chodící rukavice kterého musel nebohý Edvard vymyslet když měl absťák, nebo odstranění bojácných stromů"!" z cesty tím, že položíte bubínek na pařez, ten začne hrát, stromy tancovat a vy máte volnou cestu. Navíc, po sérii nesmyslných úkolů, které občas hraničí s týráním hráče, přichází na konci konečně opravdu jasný a logický úkol/puzzle, který je ale najednou natolik těžký, že spoustu hráčů prostě a jednoduše zastavil. Dokud si nesehnali návod.
Kyrandia 2 tak již není tou hrou, kterou jsme viděli v prvním díle. Humoru je sice více, občas i dobrého, prázdných míst a bloudění méně, ale soudružnost a logika příběhu, kterým se mohl pochlubit první díl, se tu nedočkáte. Navíc mizí ona pohádkovost jedničky. Víceméně se tak jedná o random cestování přes různé lokace, tu zajímavé, tu méně, míjení nezapamatovatelných osob, které jsou vám ukradené a vy jim, ale musí si odkroutit své aby se hráč dostal dále s poměrně těžkým zakončením a pomrknutím směrem k třetímu dílu.
Hru doporučuji všem, kteří chtějí celou sérii o Kyrandii dokončit, byť příběhově se prvnímu dílu nevyrovná a vlastně ani nemůže. Ale pokud chcete jednoduše zkusit hru ze slavné série Legend of Kyrandia, zahrajte si první díl. Má sice své mouchy také, ale je určitě lepší adventurou, která druhý (a třetí) díl vlastně vůbec nepotřebuje.
Pro: Zanthia je opravdu skvělá, nádherná ručně kreslená grafika, příjemný hudební doprovod, humor, lokace nejsou prázdné
Proti: Zvláštní propojení některých lokací, často nesmyslné úkoly, místy těžká nelogičnost, pixelhunting, odklon od pohádkového světa prvního dílu