Kniha Metro 2033 od Dmitrije Glukhovského uchvátila svět netradičním prostředím moskevské podzemní dráhy. Tohle spletité bludiště mnoha stanic a servisních šachet využije denně téměř osm miliónů cestujících. Stačí však aby se vyprázdnila nástupiště a zhasla světla, a na člověka okamžitě padne tíseň. Od jaderné války tak zničující, že narušila hranice naší reality, uplynulo dvacet let, a to co zbývá z lidské civilizace zvolna kolabuje.

Hra je extrémně koridorová FPS a to až do takové míry, že mi připadala jako hybrid mezi střílečkou a interaktivním filmem. Příběh je téměř bez výjimek přísně lineární a kopíruje knižní předlohu, jen sem tam něco vynechává. Její znalost není výhodou, protože počet voleb je omezený na absolutní minimum. Volný pohyb je možný jen v určitých ohraničených lokacích. Arťom si může nakoupit, projít se po stanici a prohlédnout si postranní uličky. To je všechno. Žádné vedlejší questy neexistují. Jediná věc obohacující příběh, jsou deníkové záznamy pohozené v různých zákoutích. Tyto bubliny svobody spojuje červená nit vyprávění, na níž hráč pasivně sleduje děj. Jen občas dostane za úkol střílet mutanty, nacisty, nebo jiné kolemjdoucí.

Postup hrou spočívá v zažehnávání různých krizí, přičemž pro hráčovu invenci není místo. Je nutné se přesně trefit do předskriptované situace. Zamčené dveře tedy neodemknete, nevyrazíte, nevyhodíte do vzduchu, nezapálíte, neobejdete, neuprosíte, a ani pod Vaším opovržlivým pohledem neshnijí studem. Stačí však provést předepsaný úkon, odehraje se další část příběhu, nově příchozí postava vezme za kliku a s bohorovým klidem dveře otevře. Nebo se otevřou samy, což je ještě víc rozčilující. Neplatí to stoprocentně, protože jsem narazil na několik situací, které šly vyřešit několika (dvěma) způsoby, případně je bylo možné úplně vynechat. Těmito momenty ovšem vývojáři šetří, jako kdyby je každý stál rok života.

Většina problémů má jen jedno řešení a bohužel téměř nikdy jsem neměl pocit, že hledám odpověď na hádanku. Vždycky jsem si připadal jako dítě snažící se potěšit přísného rodiče. Když jsem vymyslel něco co by mohlo fungovat, ale nebylo to přesně podle nesmlouvavého příběhu, tak mě hra mlčky profackovala a vrátila zpátky na začátek. Ve výčtu chyb a záporů by se dalo plynule pokračovat a za všechny zmíním neodladěný systém checkpointů, který mi občas uzavřel cestu zpět a znemožnil průzkum, a občas mě naopak donutil opakovat dlouhou sekvenci úkonů, dokud postup milostivě neuložil.

Alfou a omegou žánru FPS je akce a kdyby to platilo o Metru 2033, šlo by o těžce podprůměrnou hru. Výběr zbraní je omezený, ovšem dostačující, ale jejich užitečnost je diskutabilní. Hra nabízí několik úrovní obtížnosti a vyzkoušel jsem i verzi, v níž jsou zbraně účinnější a boje hektičtější. Bohužel ani to nevylepšilo potýkání s nepřáteli. Těch je všeho všudy pět druhů a jeden ze dvou nejčastějších je neuvěřitelně otravný. Bojovat s mutanty je vyloženě za trest, protože pobíhají jako blázni, špatně se trefují a proskajují hráčem a sem tam i texturou. V některých pasážích se respawnují pořád dokola, v jiných jich jsou jen obrovské zástupy. Přemrštěně silnou lékárničku doplňuje autoheal, nábojů je dostatek a v případě nouze je postřílejí nesmrtelní kamarádi, takže o výzvě se nedá mluvit. Došlo to tak daleko, že jsem hru začal znovu se sníženou obtížností, jen abych měl tyhle přepadovky rychleji za sebou. Přestřelky s lidskými protivníky jsou zajímavější, zvláště v pozdějších fázích. Mezi mechanikami je i náladový stealth, který je asi tak použitelný, jako kdyby se při něm Arťom doprovázel na tahací harmoniku.

Výtky které ke hře mám, kompenzuje přenádherný a neuvěřitelně charismatický svět. Grafika je skvělá i po letech a některé oblasti jsou doslova omračující. Ruiny Moskevského metra vypadají přesně tak, jak jsem si je představoval při čtení knihy - temné, vlhké, špinavé a strašidelné. Míra úpadku je kolosální, přesto stanice kypí životem a z rozpadlých staveb čiší tichá majestátnost. Vždycky když byla možnost, snažil jsem z toho fantastického prostředí vidět co nejvíc. Místy je atmosféra téměř hororová, čemuž pomáhají i vynikající zvuky a občasné paranormální jevy. V těch okamžicích jsem nejvíc litoval, že mě vývojáři nepustili z vodítka a neumožnili mi mezi stanicemi cestovat volně. Ulice Moskvy už tak krásné nejsou a je vidět, že grafika je optimalizovaná na podzemní prostory.

Metro 2033 není hra pro každého. Jako vizuální doprovod knihám poslouží dokonale. Pokud od ní čekáte trochu jiného S.T.A.L.K.E.R.a, tak budete dost možná zklamáni. Pokud od ní čekáte Skyrim v podzemí, tak ji ani nezapínejte. Ve všech ostatních případech si užijete skvěle napsaný příběh, který bude občas přerušovat hra. Případně slušně atmosférickou střílečku, kterou budou doprovázet animace - to podle toho, jak moc vřelý vztah máte k RPG.