"Držte už všichni hubu a nechte mě laskavě střílet!" Asi tak bych shrnul třetí regulérní díl série, která vypadala jako ujetá omalovánka ještě než to bylo cool.

Člověk zodpovědný za svérázný, vědomě infantilní a originální humor, a také chytlavé postavy druhého dílu, opustil studio. Mnozí předvídali, že tím příběh a postavy třetího dílu utrpí a bohužel, tyto obavy se naplnily. Moderní humor se změnil, což mi dost možná dají za pravdu i mnozí ti, co si Borderlands 2 zahráli až pár let po vydání. Spisovatelé kopírují co viděli ve dvojce a nedošlo jim, že to nemůže znovu fungovat. Hra navíc ztratila svou unikátnost; titulů, které jsou situovány do komiksové grafiky a neberou se příliš vážně, už je na trhu několik. Borderlands 3 selhává v úspěšné snaze předchozích dílů přinést něco, co jinde neuvidíte. 

Asi nejhorší je to hned z počátku, kdy je drtivá většina nejen humoru, ale i představování vedlejších postav, neskutečný cringe-fest. Zhruba ve druhé třetině se ale všichni tak nějak uklidní a hru si jde mnohem lépe užívat, a občas se někomu podaří utrousit něco opravdu vtipného. 

Příběhu chybí smysluplná základní struktura o kterou by se opřel. Nejprve se zdánlivě neděje vůbec nic, krátce na to se příběh monumentálně vyhrotí, což působí dost nuceně. Pak se prostě dějí věci, aniž byste měli jasný výhled na to, kam vás ještě cesta povede. Vy máte pocit, že se řítíte šílenou rychlostí ke konci, přičemž v okamžiku kdy se dostanete k první velké události nejste vlastně ještě ani v půlce. 
Problém je také v tom, že spisovatelé nedokáží hráče přimět se jakkoli emočně investovat do postav, to i navzdory tomu, že se jedná o staré známé tváře z předchozích her. Jejich účinkování na obrazovce je často velmi slabé. Tomu vůbec nijak nepomáhá fakt, že se vaše postava vůbec nebude objevovat v cutscénách. V podstatě jen děláte něco, aby se pak vedlejší postavy mohly někam přemístit a posunout příběh.

Z hlediska psaní mi taky velmi vadí, že události a postavy z her od studia Telltale games, jejichž hry (nezlobte se na mě) prostě nemám rád, jsou celkem významné i pro třetí díl. Ne že by bez jejich znalosti nešel pobrat příběh, ale přijdete o dost kontextu. 

Kritiku bych asi měl za sebou, mrkněme na to proč vůbec stojí za to hru zapínat. 

Tam kde základní hra pohořela se DLC hodně předvedlo. Kvalita psaní je mnohem lepší, postavy jsou živější a zábavnější, a navštívená prostředí jsou velice rozmanitá. Doporučuji je hrát všechny, ale pokud bych měl vyzdvihnout jedno, bude to Bounty of Blood. Má nejrozmanitější prostředí, nejvíce postranních misí, a asi nejzajímavější hlavní příběh.

Druhá sezóna DLC je hlavně pro ty, kteří ve hře hodlají strávit víc než 100 hodin, rozepisovat se o ní už nebudu.

Zásadově vytýkat základy stojící jíž od prvního dílu je nesmysl. Herní zážitek utváří především nástavba, nikoli jádro. Zde je obojí vynikající. RPG prvky jsou nekomplikované a přehledné, ale umožňují za pochodu, klidně i během boje, měnit dovednosti postavy. To v dnešní době ještě mnoho RPG neumí. 

Poprvé v sérii mě zaujaly všechny čtyři základní postavy, a také poprvé je tady nějak více prezentována jejich osobnost. Postavy pomlouvají nepřátele během přestřelek, přímo komunikují s vedlejšími postavami, komentují současné dění ve hře a mají odlišné připomínky k příběhu. Ať už si vyberete kteroukoli postavu, nebudete mít pocit, že jste vybrali špatně. Všechny jsou velmi schopné v celém rozsahu hry a každá má své vlastní speciality které zásadně mění styl hraní.

Zbraním přibyly nové atributy a vlastnosti, čímž se prohloubily rozdíly mezi individuálními kousky. Asi největší změnou je implementace velmi výrazného systému pro zpětný ráz. Přestřelky jsou zábavnější než kdy jindy. Akční segmenty dovedou být velmi frenetické, v případě většího množství nepřátel i nepřehledné. To však nikdy netrvá déle než pár minut a tempo hry je celkově příjemné.

Prostředí je vertikálnější a tomu odpovídají nové možnosti pohybu, především schopnost šplhat na plošiny kam přímo nevyskočíte. Došlo k téměř úplné eliminaci zbytečného chození během kterého se nic neděje, čemuž navíc prospívá možnost "fast travel" z libovolného místa ve hře. Arény jsou opravdu dobře propracované, a dá se v nich vyřádit ať už preferujete boj z blízka nebo z dálky. 

Vozidla lze skrz jednoduchý systém vylepšovat a tunit. To se z počátku zdá jako drobnost, ale například lze z běžného jeepu udělat konvertibilní vznášedlo, kdy se po stisknutí tlačítka vozidlo zvedne ze země a za cenu rychlosti směrem vpřed umožni volný pohyb všemi směry a plynulé otáčení. 

Ještě okomentuju trochu bizarnější stránku, ke které se už tolik lidí nedostane jelikož stojí až za několika desítkami hodin hraní. Zklamalo mě, že je prvopočáteční hra velmi lehká. Nepřátelé nejsou moc efektivní a bossové taktéž ne, prostě do nich střílíte dokud neumřou a snažíte se to nekoupit. Obtížnost lze zvýšit, nicméně to má svá "ale".

V první řadě si můžete po dokončení hlavní dějové linky aktivovat Mayhem mód, ve kterém se významným způsobem dá v deseti úrovních zvýšit obtížnost. Potíž je v tom, že každý Mayhem level přidává zbraním patřičný "nasobič", který vylepšuje jejich damage. Toto přináší dva problémy které spolu souvisí. Ty "násobiče" totiž v praxi nezvyšují schopnosti zbraní stejně. Na první pohled to sice není patrné, ale Borderlands je pod kapotou dost složitá hra a univerzální vylepšení prostě nezabralo jak by mělo. Výsledkem je, že drtivá většina zbraní ve hře je k ničemu, což Gearbox přinutilo zvýšit šance že někde najdete legendární výbavu. To taky znamená, že pokud nedostanete legendární výzbroj, je to jako kdybyste nedostali nic. Podotknu však, že ta škála použitelných zbraní je i tak velká, Borderlands má zbraní, štítů a další výbavy neskutečné množství.

Druhý způsob zvýšení obtížnosti je New Game +, tedy True Vault Hunter Mode (TVHM), kde kromě silnějších nepřátel budete narážet i na jejich vylepšené varianty. Do toho damage elementárních zbraní je upraven tak, že správný element je více efektivní, nesprávný zase méně než v normální módu. TVHM lze opět spustit až po dokončení hlavní dějové linky. Je celkově lepším zážitkem, protože kromě lepších nepřátel máte už postavu která má zajímavé schopnosti a tím se zábavnost hry výrazně zvyšuje.

No a pokud budete chtít odemknout a dokončit TVHM mód pro každou postavu, budete muset hru dohrát osmkrát, což je popravdě docela přehnané. Zkrátka a dobře, chybí mi možnost boostovat slabší charaktery alespoň skrz první (nudný) průchod. Osobně nevím jestli najdu čas a hlavně chuť si na NG+ dotahat všechny postavy. 

Ve finále pochválím technickou stránku hry (toto už je pěknou dobu po vydání). GTX 1050 i 950 neměla problém dodat konzolový zážitek netrhaných 1080p 30fps při velmi příjemných detailech, nebo 60FPS při trochu nižších detailech (přitom ne těch nejnižších). Doporučuji mrknout na návod Digital Foundry, kde mají rozepsané které nastavení žere kolik výkonu. Zvuková stránka hry je parádní a jakožto sluchátkový hráč jsem ocenil rozdíl po přepnutí na režim sluchátek. Výrazný prostorový efekt a širší dynamika. A taky nemohu jinak než pochválit možnost přepínat mezi centrovaným a sníženým mířením (kdy je míření posunuté níž, díky čemuž nezabírá podlaha třetinu obrazovky, ale zase to nesedne každému). 

Všeho všudy je Borderlands 3 vynikající hra. Dokazuje, že s dostatečnou inovací netřeba překopávat staré koncepty. Staví na 11 let starých základech a herním designerům nejen že nechybí nápady, ale zároveň mají dost soudnosti i zkušeností aby to nepřehnali. Doufejme, že se Gearbox poučil a nastávající hry budou mít lépe napsanou kampaň. Vzhledem k vynikajícímu hernímu zážitku bych hře nedal méně než 4 hvězdičky, ale nutno poznamenat, že jsem ze slabého příběhu základní hry dost smutný.