Hru, kde je Indiana Jones hlavní postavou, jsem měl v plánu, avšak šlo o Staff of Kings na Wii a nikoli Emperor's Tomb na počítači. Proč si ale nevyzkoušet něco trochu staršího, kde platí jiné zákonitosti, než u novějších titulů.

Hned na začátku jsem se ocitl na okraji útesu a jelikož jde o koridorovku, musel jsem vyzkoušet, jestli z něj mohu spadnout. Odpověď zní ano! Žádná neviditelná zeď, která by mě před pádem chránila, žádné zábradlí, které nemohu přeskočit, prostě nic. I ztráta klobouku a následné sebrání pomocí klávesy má něco do sebe. Jen nevím, kam ho Indy schovává ve vodě, aby ho pak na souši vytáhl odnikud.

Když jsem se díval na gameplay před rozehráním, přišlo mi zvláštní, že v Praze mluví všichni německy, ale pak jsem zjistil podle mapy, která ukazovala Indyho cestu letadlem, že Praha je podle vývojářů v Německu. Socha svatého Václava na Pražském hradě, který vypadá úplně jinak, než ve skutečnosti, už je pak třešničkou na nepovedeném geografickém dortu. Alespoň, že socha samotná se vcelku povedla.

Celkově jsem se při hraní hodně bavil, ale samozřejmě se objevili i věci, které mě na hře štvaly. V prvé řadě to jsou asi pěstní souboje. Ty jsou sami o sobě celkem zábavné a lze je okořenit občasným používáním biče na vyrážení zbraní nepřátelům z rukou, ale bylo jich na můj vkus až moc. A když si vzpomenu na jízdu lanovkou, za níž jsem stihl sestřelit snad více letadel, než slavný Rudý baron, tak ani se střelbou to není nijak slavné. Také žraloci a krokodýli, kteří utočili jen na mě a potápěči je vůbec nezajímali, mě moc nepotěšili.

Nejhorší ze všeho však bylo skákání. Je to paradoxně asi nejzábavnější složka hry, ale nic mě nedokázalo naštvat více, než skok špatným směrem v důsledku neposlušného ovládání nebo náhlého přetočení kamery a následný nechtěný pád do propasti. Zvláště v posledních skákacích pasážích při útěku před jakýmsi tankorypadlem a také při překonávání plošin, které vydržely na místě jen chvíli, jsem si řádně zanadával.

U novějších akčněji laděných her volím vždy tu nejtěžší obtížnost, ale Indyho jsem hrál na tu nejlehčí a nestydím se za to. Nevím, co zde přesně vyšší obtížnosti ovlivňují, ale počítám, že je to především větší zranění, které mi nepřátelé způsobují, a pak také jejich větší odolnost, ale už tak mi souboje dávaly dost zabrat. Hodně mě potěšila známá znělka, která se mi jen tak neoposlouchá a nebyl bych to já, abych se nepokusil najít všechny artefakty. Zaplnil jsem jimi celou vitrínu a zpřístupnila se mi za to galerie obrázků z vývoje hry, kterou by měl každý fanoušek Indiana Jonese alespoň zkusit. Je však potřeba dostatek trpělivosti a pevné nervy.