Herní výzva 2020 - Heuréka!
Ufff, takových myšlenek, co se mi dere na prsty, když mám myslet na to, jak uchopit tento komentář. Pokusím se neplácat úplně páté přes deváté, ale jelikož tahle hra u mě vyvolala spoustu pocitů a emocí, tak k tomu možná sklouznu, sorry Yoko.
Když jsem hru spustil, tak jsem si řekl wow, to vypadá dobře, ostatně izometrické hry mají ohromnou výhodu v tom, že v podstatě téměř vůbec nestárnou. Když k tomu připočteme, že se jedná o remaster, tak tu máme v podstatě novou hru (chápej, rok 2012). Přiznáme se, lokace si mě dostali, působí divoce, máte neskonalou chuť k exploringu a o tom vlastně valná část hry i je.
Abych trochu brzdil nadšení, tak na druhou stranu je si spousta lokací dost podobná a zhruba v polovině prozkoumaného světa (záleží jaké štěstí či strategii máte) vám přijdou už moc podobné. Ostatně, ony lokace nejsou ani nějak zvlášť narvané obsahem, takže se třeba 15-30 minut vysilujete prozkoumáváním, abyste svedli pár soubojů, dva dialogy a dostali jeden úkol (města jsou příjemnou výjimkou). Baldurovu bránu považuji za top lokaci celé hry, prostě parádní město, plné dialogů, subquestů, obchodů, hospod… života! Ale divočina taky fajnové, nejmíň mě oslovili dungeony, ale každý si najde určitě to své.
Vrátím se trochu začátku. První věc, kterou jsem pocítil, tak byla zmatenost. Pochopte, já nikdy D&D nehrál (OK, jednou v deseti na táboře v Chorvatsku), izometrických RPG jsem prošel zatím pár (čistě izo 3, slovy tři). Takže člověk potřebuje nějakou dobu (xx hodin) k zorientování, což je vlastně obrovské plus, protože takhle RPG má fungovat! Nicméně to způsobí i několik frustrací, kdy v půlce hry zjistíte, že rvete vlastnosti někam, kde to není potřeba, neumíte pořádně využít magii, lektvary syslíte na lepší příští a… však to znáte.
Mám pocit, že hratelnost jako takovou si člověk nejvíc užívá při druhém hraní. Ono je ve hře totiž pořád dost prostoru na to, aby hráč objevoval nové cesty, učil se jiné classy či přistupoval k soubojům jinak (můj styl? srabácky si nalákat soupeře po jednom a pak je umlátit hlava nehlava). Má to mínus v tom, že docela zmizí takové to objevování, hledání, trápení se, překvapení a učení se v potu krve (doslova). Nicméně už teď se těším, až hru za dva-tři roky znovu zapnu.
Ona obtížnost (nějaká průměrná, hrál jsem zlatý střed), většinou prostě musíte jen vědět jak na to, pomocných berliček to je spousta, takže učit se, pochopit, nebát se použít lektvary, zvolit vhodnou taktiku. Ostatně, finálový boss mi zabral přesně jeden pokus a za 60 sekund bylo po všem.
Trochu tu ovšem haprují vedlejší questy, které se ve spoustě případů omezí pouze na běžné – přines, zabij, ukradni. Zajímavý je i přístup, kdy si předchozím postupem můžete velmi snadno zablokovat dokončení daného vedlejšího questu. Pro kompletáře je to frustrující, já to beru jako logickou věc. Dialogy jsou povětšinou nuda, takové nechytlavé, místy se snaží o takové to filozofování ve stylu Planscape, ale není to ono. Dost mi tu chybí pověstná interakce mezi postavami, na kterou jsme u jiných her od Bioware zvyklý.
Co je fenomenální, tak je hudba a celkový zvukový podkres. Bohužel se jedná o starší hru, takže většina dialogů je nenadabovaná (takových 99%), takže musíte víc zapojit vlastní fantazii.
Nebudu to napínat, hra je skvělá ve spoustě směrech, ale v několik mi úplně nesedla a některé jsou i průměrně kvalitní. Má to krásný vizuál, parádní fantasy atmosféru (kdo má rád klasické tolkienovské fantasy, ten si svět zamiluje), hudba dodává dobrodružný pocit. Hra má velmi vysoko znovuhratelnost a každé dobrodružství bude trochu jiné. Libovat si budou především ti, kteří mají rádi velké množství kombinací, ať už v povolání, itemů, kouzel či přístupů k soubojům.
Hře trochu chybí tah na bránu, jedná se spíš o explorační zážitek. Příběh je dost roztahaný a sám o sobě dlouho nezabere, ale k lehčímu dohrání musíte využít svět, který na vás autoři vytasili. Přímočaře by se taky dalo, ale nezkušenému hráči bych to rozhodně nedoporučil. Vypilovat trochu zábavnost u questů a dialogy, tak se hra dostane do mé síně slávy.
PS: K herní výzvě - pár hádanek tu rozhodně je. Především v podobě položených otázek od jednotlivých NPC, či správné kombinace, popřípadě najití itemu pro další postup. Není to tak, že vás hra celou dobu zkouší, ale jsou zde místa, kdy musíte hlavu použít a dokonce i chvilky, které vás mohou dovézt k zoufalosti.
Ufff, takových myšlenek, co se mi dere na prsty, když mám myslet na to, jak uchopit tento komentář. Pokusím se neplácat úplně páté přes deváté, ale jelikož tahle hra u mě vyvolala spoustu pocitů a emocí, tak k tomu možná sklouznu, sorry Yoko.
Když jsem hru spustil, tak jsem si řekl wow, to vypadá dobře, ostatně izometrické hry mají ohromnou výhodu v tom, že v podstatě téměř vůbec nestárnou. Když k tomu připočteme, že se jedná o remaster, tak tu máme v podstatě novou hru (chápej, rok 2012). Přiznáme se, lokace si mě dostali, působí divoce, máte neskonalou chuť k exploringu a o tom vlastně valná část hry i je.
Abych trochu brzdil nadšení, tak na druhou stranu je si spousta lokací dost podobná a zhruba v polovině prozkoumaného světa (záleží jaké štěstí či strategii máte) vám přijdou už moc podobné. Ostatně, ony lokace nejsou ani nějak zvlášť narvané obsahem, takže se třeba 15-30 minut vysilujete prozkoumáváním, abyste svedli pár soubojů, dva dialogy a dostali jeden úkol (města jsou příjemnou výjimkou). Baldurovu bránu považuji za top lokaci celé hry, prostě parádní město, plné dialogů, subquestů, obchodů, hospod… života! Ale divočina taky fajnové, nejmíň mě oslovili dungeony, ale každý si najde určitě to své.
Vrátím se trochu začátku. První věc, kterou jsem pocítil, tak byla zmatenost. Pochopte, já nikdy D&D nehrál (OK, jednou v deseti na táboře v Chorvatsku), izometrických RPG jsem prošel zatím pár (čistě izo 3, slovy tři). Takže člověk potřebuje nějakou dobu (xx hodin) k zorientování, což je vlastně obrovské plus, protože takhle RPG má fungovat! Nicméně to způsobí i několik frustrací, kdy v půlce hry zjistíte, že rvete vlastnosti někam, kde to není potřeba, neumíte pořádně využít magii, lektvary syslíte na lepší příští a… však to znáte.
Mám pocit, že hratelnost jako takovou si člověk nejvíc užívá při druhém hraní. Ono je ve hře totiž pořád dost prostoru na to, aby hráč objevoval nové cesty, učil se jiné classy či přistupoval k soubojům jinak (můj styl? srabácky si nalákat soupeře po jednom a pak je umlátit hlava nehlava). Má to mínus v tom, že docela zmizí takové to objevování, hledání, trápení se, překvapení a učení se v potu krve (doslova). Nicméně už teď se těším, až hru za dva-tři roky znovu zapnu.
Ona obtížnost (nějaká průměrná, hrál jsem zlatý střed), většinou prostě musíte jen vědět jak na to, pomocných berliček to je spousta, takže učit se, pochopit, nebát se použít lektvary, zvolit vhodnou taktiku. Ostatně, finálový boss mi zabral přesně jeden pokus a za 60 sekund bylo po všem.
Trochu tu ovšem haprují vedlejší questy, které se ve spoustě případů omezí pouze na běžné – přines, zabij, ukradni. Zajímavý je i přístup, kdy si předchozím postupem můžete velmi snadno zablokovat dokončení daného vedlejšího questu. Pro kompletáře je to frustrující, já to beru jako logickou věc. Dialogy jsou povětšinou nuda, takové nechytlavé, místy se snaží o takové to filozofování ve stylu Planscape, ale není to ono. Dost mi tu chybí pověstná interakce mezi postavami, na kterou jsme u jiných her od Bioware zvyklý.
Co je fenomenální, tak je hudba a celkový zvukový podkres. Bohužel se jedná o starší hru, takže většina dialogů je nenadabovaná (takových 99%), takže musíte víc zapojit vlastní fantazii.
Nebudu to napínat, hra je skvělá ve spoustě směrech, ale v několik mi úplně nesedla a některé jsou i průměrně kvalitní. Má to krásný vizuál, parádní fantasy atmosféru (kdo má rád klasické tolkienovské fantasy, ten si svět zamiluje), hudba dodává dobrodružný pocit. Hra má velmi vysoko znovuhratelnost a každé dobrodružství bude trochu jiné. Libovat si budou především ti, kteří mají rádi velké množství kombinací, ať už v povolání, itemů, kouzel či přístupů k soubojům.
Hře trochu chybí tah na bránu, jedná se spíš o explorační zážitek. Příběh je dost roztahaný a sám o sobě dlouho nezabere, ale k lehčímu dohrání musíte využít svět, který na vás autoři vytasili. Přímočaře by se taky dalo, ale nezkušenému hráči bych to rozhodně nedoporučil. Vypilovat trochu zábavnost u questů a dialogy, tak se hra dostane do mé síně slávy.
PS: K herní výzvě - pár hádanek tu rozhodně je. Především v podobě položených otázek od jednotlivých NPC, či správné kombinace, popřípadě najití itemu pro další postup. Není to tak, že vás hra celou dobu zkouší, ale jsou zde místa, kdy musíte hlavu použít a dokonce i chvilky, které vás mohou dovézt k zoufalosti.
The Last Guardian
Pro: znovuhratelnost, atmosféra světa, hudba, množství kombinací, exploring, funkční D&D
Proti: slabší subquesty, dialogy, malá rozmanitost a zaplněnost lokací