A na konec mé série hraní Samorosta jsem se vrátila na její začátek. Tento díl jsem hrála už kdysi před lety, ale nic jsem si z něho nepamatovala. Snad jen to, že Samorost má udělat jeden úkol a že to zabere tak deset minut hraní. A také že jo.
Bylo pěkné sledovat, kde to všechno začalo - jako studentský projekt a jak daleko se Samorost dostal. Samorost na rozdíl od druhého a hlavně třetího dílu nebyl sám o sobě nijak výřečný, pouze seděl na místě a když jsem na něho klikla, tak na mě zamával zaťatou pěstí. Ale i tady jsem se musela usmát, když jsem viděla, jak na svých lyžích sjíždí travnatý kopec.
Překvapilo mě grafické ztvárnění hry, které sice ještě nebylo tak propracované, ale i tak se na to dobře dívalo. Potěšilo mě, že už tady šlo klikat na různé věci na obrazovce, které na to nějak reagovaly (často i s legračními zvuky). Krátkost hry mi absolutně nevadila vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu dělanou v rámci studia na škole.
Bylo pěkné sledovat, kde to všechno začalo - jako studentský projekt a jak daleko se Samorost dostal. Samorost na rozdíl od druhého a hlavně třetího dílu nebyl sám o sobě nijak výřečný, pouze seděl na místě a když jsem na něho klikla, tak na mě zamával zaťatou pěstí. Ale i tady jsem se musela usmát, když jsem viděla, jak na svých lyžích sjíždí travnatý kopec.
Překvapilo mě grafické ztvárnění hry, které sice ještě nebylo tak propracované, ale i tak se na to dobře dívalo. Potěšilo mě, že už tady šlo klikat na různé věci na obrazovce, které na to nějak reagovaly (často i s legračními zvuky). Krátkost hry mi absolutně nevadila vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu dělanou v rámci studia na škole.
