Nějak jsem si říkal, proč tu zdejší komentující hru Zeno Clash hodnotí jako indie titul. Jakmile jsem ji totiž spustil, neříkal jsem si, že by zrovna musela být označovaná coby indie hra, jako spíš regulérní 3D akce. To jsem ale ještě netušil, jak minimalistická bude svým obsahem, a to jak krátkostí, tak i lokacemi. Je to prostě taková jednohubka, která na pár hodin zabaví, má nápady a myslím si, že bavit i kupodivu docela dokáže.
Hlavní devízou samotné hry jsou její souboje. Ač se jedná o 3D akci a střílet můžete z kuší a nějakých pra-pistolí, tak pořád ty souboje jsou to nejzábavnější, co hra nabízí. Díky nim jsem si vystačil s pěstmi a kopanci a prostupoval hrou víceméně se zalíbením. Dlouho jsem totiž neviděl tak šikovný bojový systém. Nerutinní, nestereotypní, nápaditý, každý boj originální. Mělo to něco do sebe a hra na těch pár hodin tu radost a úsměv na rtech vyvolat rozhodně dokázala. A to se takto vypisuji i přesto, že když jsem hru poprvé spustil, tak jsem jí po dvaceti minutách zase vypnul proto, že na ty souboje jsem neměl vůbec nervy. Jakmile v nich ale naleznete systematiku, nechcete přestat.
Pokud bychom v dalším odstavci mluvili o příběhu, tak Vám můžu říct, že debilnější příběh jsem snad ještě nezažil. Celé se to odehrává v nějaké kombinaci prapůvodního světa a fantasy úletu, ve kterém se nachází pra-divno-lidi, pseudo-zvířata a nějaká všelijaká havěť, mezi kterou se řadí i havěť ze všech největší – Váš úhlavní nepřítel, kterého jednoduše pojmenovali Father-Mother a v překladu Matkotec. Ten vládne všemu a všem, národy utlačuje a Vy jste od toho, abyste jeho vládu sejmuli do zatracena a nastolili nový řád. Nikdy jsem snad nezažil horší pojmenování nepřítele, ale tak budiž.
Zeno Clash tak je zajímavou 3D akční jednohubkou. Kratší akci jsem opravdu hodně dlouho nehrál, ale na úkor hry to bohatě stačí. Po příběhové stránce je hra spíš k smíchu, a tak nezbývá, než hrát náhodné mapy, kde se řežete hlava nehlava a postupujete napříč protivníky dál a dál, až do úplného zemdlení. V tu chvíli je Zeno Clash hodně zábavná jednohubka, která za vyzkoušení rozhodně stojí.
Hlavní devízou samotné hry jsou její souboje. Ač se jedná o 3D akci a střílet můžete z kuší a nějakých pra-pistolí, tak pořád ty souboje jsou to nejzábavnější, co hra nabízí. Díky nim jsem si vystačil s pěstmi a kopanci a prostupoval hrou víceméně se zalíbením. Dlouho jsem totiž neviděl tak šikovný bojový systém. Nerutinní, nestereotypní, nápaditý, každý boj originální. Mělo to něco do sebe a hra na těch pár hodin tu radost a úsměv na rtech vyvolat rozhodně dokázala. A to se takto vypisuji i přesto, že když jsem hru poprvé spustil, tak jsem jí po dvaceti minutách zase vypnul proto, že na ty souboje jsem neměl vůbec nervy. Jakmile v nich ale naleznete systematiku, nechcete přestat.
Pokud bychom v dalším odstavci mluvili o příběhu, tak Vám můžu říct, že debilnější příběh jsem snad ještě nezažil. Celé se to odehrává v nějaké kombinaci prapůvodního světa a fantasy úletu, ve kterém se nachází pra-divno-lidi, pseudo-zvířata a nějaká všelijaká havěť, mezi kterou se řadí i havěť ze všech největší – Váš úhlavní nepřítel, kterého jednoduše pojmenovali Father-Mother a v překladu Matkotec. Ten vládne všemu a všem, národy utlačuje a Vy jste od toho, abyste jeho vládu sejmuli do zatracena a nastolili nový řád. Nikdy jsem snad nezažil horší pojmenování nepřítele, ale tak budiž.
Zeno Clash tak je zajímavou 3D akční jednohubkou. Kratší akci jsem opravdu hodně dlouho nehrál, ale na úkor hry to bohatě stačí. Po příběhové stránce je hra spíš k smíchu, a tak nezbývá, než hrát náhodné mapy, kde se řežete hlava nehlava a postupujete napříč protivníky dál a dál, až do úplného zemdlení. V tu chvíli je Zeno Clash hodně zábavná jednohubka, která za vyzkoušení rozhodně stojí.
Four Last Things
Pro: Pěstní souboje na vrcholné 3D úrovni...
Proti: jenže s příběhem, který vytvořil mongol na pomocné škole