Nebudu lhát, když řeknu, že do Sakura Wars jsme šel v podstatě naslepo. Věděl jsem, že tahle série existuje ale jelikož, vyjma jediného dílu, nikdy nevyšla mimo Japonsko, tak naprostou většinu hráčů zcela jistě minula. Nicméně dlouhých 23 (!) let po původním vydání jsem se konečně i my dočkali. Díky fanouškovskému anglickému překladu.
První mě překvapila nezvykle kvalitní vizuální prezentace. Rozhodně se nejedná o žádný budget a vysoké produkční hodnoty reprezentují četné animované sekvence, namluvení postav nebo třeba i nazpívané skladby, které nejednou příjemně překvapí. Stejně tak celkové pojetí, kdy se jako kapitán zvláštní jednotky sbližujete se svou skupinou. Pozitivní vztah se pak projeví kladně v boji. Negativní zase naopak bojeschopnost konkrétních postav omezuje.
Důvěru své posádky si získáváte během dialogů. Typicky máte na výběr z několika možností, avšak časové omezení na odpověď dokáže občas pěkně potrápit, zatímco jindy zase jeho doběhnutí (tedy mlčení) může být tou správnou volbou. A příběh, ač v základu stejný, má dostatek rozdělení, aby stál za druhé zahrání se sympatiemi směřujícími k jinému charakteru. Vůbec samotný děj se mi hodnotí docela špatně. Z dnešního pohledu je nemožně „animeoidní“, klišoidní a předvídatelný. Jestli za sebou máte aspoň hrstku JRPG, tak ho celý odhadnete zhruba po prvních třech kapitolách, ne-li dřív.
Vyjma adventurní novely je Sakura Wars i tahovou strategií. Zdráhám se napsat RPG, jelikož se neleveluje, nezískává vybavení ani žádné zvláštní schopnosti. Nad vývojem svých bojovníků máte minimální kontrolu. Každý má svou danou roli a správné využívání předností jednotlivých jednotek je klíčem k vítězství. Určitě bych uvítal lepší interface, protože občas byl největší boj trefit se kurzorem na správné místo na obrazovce.
Těžko říct, komu dneska Sakura Wars vlastně doporučit. Určitě ne tuctovému hráči a ani fanoušek japonských her na hrdiny nebude asi úplně spokojený. Nejspíš pouze někomu, kdo si chce doplnit herní vzdělání o jeden nevšední titul, který byl ještě nedávno většině světa zapovězený.
První mě překvapila nezvykle kvalitní vizuální prezentace. Rozhodně se nejedná o žádný budget a vysoké produkční hodnoty reprezentují četné animované sekvence, namluvení postav nebo třeba i nazpívané skladby, které nejednou příjemně překvapí. Stejně tak celkové pojetí, kdy se jako kapitán zvláštní jednotky sbližujete se svou skupinou. Pozitivní vztah se pak projeví kladně v boji. Negativní zase naopak bojeschopnost konkrétních postav omezuje.
Důvěru své posádky si získáváte během dialogů. Typicky máte na výběr z několika možností, avšak časové omezení na odpověď dokáže občas pěkně potrápit, zatímco jindy zase jeho doběhnutí (tedy mlčení) může být tou správnou volbou. A příběh, ač v základu stejný, má dostatek rozdělení, aby stál za druhé zahrání se sympatiemi směřujícími k jinému charakteru. Vůbec samotný děj se mi hodnotí docela špatně. Z dnešního pohledu je nemožně „animeoidní“, klišoidní a předvídatelný. Jestli za sebou máte aspoň hrstku JRPG, tak ho celý odhadnete zhruba po prvních třech kapitolách, ne-li dřív.
Vyjma adventurní novely je Sakura Wars i tahovou strategií. Zdráhám se napsat RPG, jelikož se neleveluje, nezískává vybavení ani žádné zvláštní schopnosti. Nad vývojem svých bojovníků máte minimální kontrolu. Každý má svou danou roli a správné využívání předností jednotlivých jednotek je klíčem k vítězství. Určitě bych uvítal lepší interface, protože občas byl největší boj trefit se kurzorem na správné místo na obrazovce.
Těžko říct, komu dneska Sakura Wars vlastně doporučit. Určitě ne tuctovému hráči a ani fanoušek japonských her na hrdiny nebude asi úplně spokojený. Nejspíš pouze někomu, kdo si chce doplnit herní vzdělání o jeden nevšední titul, který byl ještě nedávno většině světa zapovězený.
