Je těžké hodnotit hry ze série Halo až takhle zpětně, navíc jako člověk, co byl po drtivou většinu své herní existence členem PC master race. Na všechny prvky, kterými Halo žánr FPS oživilo či inovovalo, už jste totiž dávno zvyklí z jiných her...
Když začala v roce 2001 Halo-mánie, hrál jsem demo prvního dílu na PC a moc mě neoslovilo. Vizuální stylizace mi přišla příliš cartoonová a metání barevných paprsků po poskakujících nepřátelích, kteří jako by utekli z ranního nedělního animáku, mi nedokázala poskytnout takové vzrušení z akce jako třeba realističtější a více "dark and gritty" Return to Castle Wolfenstein.
Přesně ty samé pocity mě ovládly, když jsem nyní na Game Passu spustil Reach. Dojem navíc zhoršil katastrofální mix zvuku (ořezané frekvence, sotva slyšitelné zbraně, zanikající ruchy a vše přehlušující hudba zážitek kazí a ač jde o problém, o němž se ví, ani po několika měsících od vydání na PC nebyl vyřešen).
Halo je také oproti ostatním hrám v žánru neobvyklé tím, že hratelnost v singleplayerové kampani je velmi podobná jako ta multiplayerová. Halo: Reach se hráče nesnaží strhnout intenzivními skriptovanými sekvencemi, ale jednoduše jej nechává pobíhat a střílet ve velkých otevřených prostorech a dává mu volnost v tom, jakým způsobem se rozhodne likvidovat nepřátele, kteří před jeho zaměřovačem neustále neklidně uskakují - způsobem, kterým vytrhává z imerze, ale opět připomíná pohyb hráčů v multiplayeru.
Nějakou dobu mi tak hraní Halo: Reach přišlo skutečně poněkud nezábavné - podobně, jako je nezábavné hraní Unreal Tournamentu s boty, ale postupem času jsem mu začal přicházet na chuť. Atmosféra je stále působivější, střílení různorodých (nejen vizuálně!) nepřátel zábavnější a i ta grafická stylizace začíná vypadat lépe. Detailní modely lidských zbraní jsem ocenil rovnou a pak už mi začaly připadat dobře navržené i roztodivné zbraně Covenantů a stejně tak i jejich zbroj, prostředí atd. Zkrátka je to hodně o zvyku, protože Halo je v mnohém jiné než konkurence. A to je dobře.
Nakonec je tak největší výtkou skutečnost, že ve chvíli, kdy člověk nalezne v kampani plné zalíbení, tak ta jednoduše skončí...
Když začala v roce 2001 Halo-mánie, hrál jsem demo prvního dílu na PC a moc mě neoslovilo. Vizuální stylizace mi přišla příliš cartoonová a metání barevných paprsků po poskakujících nepřátelích, kteří jako by utekli z ranního nedělního animáku, mi nedokázala poskytnout takové vzrušení z akce jako třeba realističtější a více "dark and gritty" Return to Castle Wolfenstein.
Přesně ty samé pocity mě ovládly, když jsem nyní na Game Passu spustil Reach. Dojem navíc zhoršil katastrofální mix zvuku (ořezané frekvence, sotva slyšitelné zbraně, zanikající ruchy a vše přehlušující hudba zážitek kazí a ač jde o problém, o němž se ví, ani po několika měsících od vydání na PC nebyl vyřešen).
Halo je také oproti ostatním hrám v žánru neobvyklé tím, že hratelnost v singleplayerové kampani je velmi podobná jako ta multiplayerová. Halo: Reach se hráče nesnaží strhnout intenzivními skriptovanými sekvencemi, ale jednoduše jej nechává pobíhat a střílet ve velkých otevřených prostorech a dává mu volnost v tom, jakým způsobem se rozhodne likvidovat nepřátele, kteří před jeho zaměřovačem neustále neklidně uskakují - způsobem, kterým vytrhává z imerze, ale opět připomíná pohyb hráčů v multiplayeru.
Nějakou dobu mi tak hraní Halo: Reach přišlo skutečně poněkud nezábavné - podobně, jako je nezábavné hraní Unreal Tournamentu s boty, ale postupem času jsem mu začal přicházet na chuť. Atmosféra je stále působivější, střílení různorodých (nejen vizuálně!) nepřátel zábavnější a i ta grafická stylizace začíná vypadat lépe. Detailní modely lidských zbraní jsem ocenil rovnou a pak už mi začaly připadat dobře navržené i roztodivné zbraně Covenantů a stejně tak i jejich zbroj, prostředí atd. Zkrátka je to hodně o zvyku, protože Halo je v mnohém jiné než konkurence. A to je dobře.
Nakonec je tak největší výtkou skutečnost, že ve chvíli, kdy člověk nalezne v kampani plné zalíbení, tak ta jednoduše skončí...
Rave Racer
Pro: grafická stylizace, svojská hratelnost
Proti: zvukový mix na PC, občas přílišná cartoonovost, menší imerze hráče, přátelská AI je nepoužitelná pro řízení vozidel