Na Duke Nukem Forever jsem se těšil a zároveň se trochu obával toho, co na mě po těch patnácti letech od vydání Duke Nukem 3D vybafne. Dlouhý vývoj je na hře znát, ale přesto jsem do rukou dostal titul, při jehož hraní jsem se bavil, a to hodně.
Král je zpět. Největší drsňák, který kdy kráčel po naší planetě, se musí na chvíli vzdát bezstarostného života plného žen, piva a žen a odrazit další mimozemskou invazi. Nechybí nesmrtelné hlášky v podání Jon St. Johna, narážky na všechno možné včetně předchozího dílu (první level je videohra s posledním bosem původní hry) ale ani místy trochu ujetý humor či netradiční zbraně, jako je zmenšovač nebo zmrazovač.
Už si nepamatuji, na jakou obtížnost jsem hrál Duke Nukem 3D, ale tady jsem si zvolil tu nejtěžší dostupnou při prvním hraní Come Get Some, protože novější akční hry jsou prostě jednodušší. Nojo, ale Duke je ze staré školy a jednoduché to opravdu nebylo. Navíc jsem si hru ještě ztížil tím, že jsem v nastavení nepovolil rozšíření inventáře, které podle zdejší diskuze hra hned po vydání ani neumožňovala. Musel jsem si tak vystačit se dvěma zbraněmi najednou namísto čtyř a z toho jednou byla kvůli ačívu Dukova zlatá pistole, která mi však častokrát zachránila zadek.
Jedna z věcí, co mi vadila bylo kopání. Zde totiž Duke používal nohy mimo chůze jen k otevírání dveří rozkopávání různých překážek či k zašlapávání zmenšených nepřátel, ale to vše se dělo tak nějak automaticky. V Duke Nukem 3D šlo používat nejen pravou, ale i levou nohu nebo dokonce obě naráz a to kdykoli během hry. V Duke Nukem Forever tak nějak nahradily úlohu nohou ruce, ale už to nebylo ono.
Spousta levelů byla skvělých včetně těch, kde jsem byl zmenšený (až na část s minibosem) a zpočátku se neustále střídalo okolní prostředí. Nemohu zapomenout ani na minihry v podobě pinballu, kulečníku, či basketu. Z kombinace děvky, chlast a chlebíčky chyběly asi jen ty chlebíčky, ale jiných pochutin byl dostatek. Po dokončení se mi zpřístupnila spousta bonusů, jako jsou obrázky nebo trailery z nekonečného vývoje, nesmrtelné hlášky Duka a nejvíce mě potěšil asi vývojářský deník. Nevím, jestli ještě někdy bude nějaké další pokračování, ale DLC The Doctor Who Cloned Me určitě vyzkouším.
Král je zpět. Největší drsňák, který kdy kráčel po naší planetě, se musí na chvíli vzdát bezstarostného života plného žen, piva a žen a odrazit další mimozemskou invazi. Nechybí nesmrtelné hlášky v podání Jon St. Johna, narážky na všechno možné včetně předchozího dílu (první level je videohra s posledním bosem původní hry) ale ani místy trochu ujetý humor či netradiční zbraně, jako je zmenšovač nebo zmrazovač.
Už si nepamatuji, na jakou obtížnost jsem hrál Duke Nukem 3D, ale tady jsem si zvolil tu nejtěžší dostupnou při prvním hraní Come Get Some, protože novější akční hry jsou prostě jednodušší. Nojo, ale Duke je ze staré školy a jednoduché to opravdu nebylo. Navíc jsem si hru ještě ztížil tím, že jsem v nastavení nepovolil rozšíření inventáře, které podle zdejší diskuze hra hned po vydání ani neumožňovala. Musel jsem si tak vystačit se dvěma zbraněmi najednou namísto čtyř a z toho jednou byla kvůli ačívu Dukova zlatá pistole, která mi však častokrát zachránila zadek.
Jedna z věcí, co mi vadila bylo kopání. Zde totiž Duke používal nohy mimo chůze jen k otevírání dveří rozkopávání různých překážek či k zašlapávání zmenšených nepřátel, ale to vše se dělo tak nějak automaticky. V Duke Nukem 3D šlo používat nejen pravou, ale i levou nohu nebo dokonce obě naráz a to kdykoli během hry. V Duke Nukem Forever tak nějak nahradily úlohu nohou ruce, ale už to nebylo ono.
Spousta levelů byla skvělých včetně těch, kde jsem byl zmenšený (až na část s minibosem) a zpočátku se neustále střídalo okolní prostředí. Nemohu zapomenout ani na minihry v podobě pinballu, kulečníku, či basketu. Z kombinace děvky, chlast a chlebíčky chyběly asi jen ty chlebíčky, ale jiných pochutin byl dostatek. Po dokončení se mi zpřístupnila spousta bonusů, jako jsou obrázky nebo trailery z nekonečného vývoje, nesmrtelné hlášky Duka a nejvíce mě potěšil asi vývojářský deník. Nevím, jestli ještě někdy bude nějaké další pokračování, ale DLC The Doctor Who Cloned Me určitě vyzkouším.
Pro: Duke Nukem, Jon St. John, humor, zmenšovač, zmrazovač, obtížnost, minihry, bonusy
Proti: nemožnost kopání kdykoli během hry, ke konci stereotyp