Jednička je svým pojetím v FPS žánru poměrně revoluční záležitostí, ale hodně věcí, které jsou ve dvojce rapidně zlepšeny, mi přišlo poněkud rozpačitých. Prvně to je leveldesign, který evokuje orwellovské město ve spárech totalitní rasy, dále mnohem zajímavější nepřátelé a hlavně uhlazená hratelnost. Ta sice díky modernímu výstřelku -Gravity gunu- není tak klikatá a řešení puzzlů je otázkou pár sekund, ale dodává hře správný drajv a je mnohem více vyváženější (= uzpůsobena modernímu hráči, což mi, nestydím se říct, vyhovuje). Sice se hlavně ke konci jedná o nechutně lineární postup, jenže jde právě o ten zážitek, jaký má koneckonců každá druhá FPS v čele s Call of Duty. U série Half-Life mi přijde, že má podobný osud, jako Max Payne. Jedničce už ten neotřelý způsob nikdo neodpáře, ale dvojka je v tom nejlepším slova smyslu "bigger, better, more". Ke zvolenému narativnímu postupu asi tolik, že mi příliš nevyhovuje - je pravda odvážný, ale z vyprávění NPC kolem mě jsem toho zas až tolik nepochytil a klíčové informace dohledal na netu (že bych u jedničky nedával pozor?). Celý zvolený přístup příběhu bych pochopil v tom případě, že by se G-Man ukázal jako Freeman z budoucnosti, a že tuto teorii zastávám. V tomto směru je naprostou jedničkou BioShock. HL univerzum je dle různých webovek obsáhlé, což je však vzhledem k vstřícnosti sci-fi žánru k autorům jen standardní fakt. Zamrzí i docela odfláklý závěr, ale druhé dobrodružství doktůrka Freemana se nádherně hraje, všechno krásně odsýpá a i některé momentky stojí za zapamatování (Dog, Strideři). Co na tom, že je to lineární střílečka? Co na tom, že je to všechno jedno velké klišé? Co na tom, že závěr je až příliš plytký a až příliš pod taktovkou Gravity gunu? Narozdíl od jedničky jsem se bavil celou dobu.