První díl považuji za jednu z nejlepších stříleček vůbec, druhý mě už tolik nezaujal, ale je to dejme tomu pořád ještě solidní akce, trojka je určitě nejen pro mě legendou multiplayerového bláznění, no a čtvrtý díl?...
..je celkem o ničem.
Za prvé, Quake 4 posouvá pojem "koridor" na úplně novou úroveň. Splést si například směr posunu ke konci levelu nebo dokonce někde zabloudit, to zde zkrátka nelze. Prostě běžíte kupředu, střílíte po všem divném/živém a přímo do očí vám svítí zelená na aktuálně otevřených dveřích. To abyste náhodou při průzkumu o pět centimetrů neuhnuli z trasy.
Za druhé, délka hry je asi nepovedený vtip. Tuto doslova jednohubku stihnete v podvečer dohrát možná dříve, než se vaše žena stihne dodívat na 5 proti 5 nebo jinou úchylnost, vysílanou jednou z našich komerčních televizí. Hrůza.
Za třetí si dovolím přejít na pozitivní notu, jelikož tento kousek hodnotím lehkým nadprůměrem, takže něco dobrého zde být asi musí. Příběh je obyčejný, přesně takový, jaký byste od sci-fi střílečky čekali. Někomu se může dokonce i líbit a obsahuje jeden nečekaný a zajímavý zvrat zhruba v polovině hry. U mě dobrý!
Nepřátelské jednotky mi připadaly celkem originální a některé z nich mě svými schopnostmi a zbraňovým arzenálem nejednou zaskočily. Ale "quick load" a pořádné rozeběhnutí do válečné vřavy s permanentním stiskem levého myšítka vždy vše ihned vyřešilo. Opravdu, zde se prostě nemá cenu krčit nebo schovávat za sloup nebo bedny, naváděné rakety si vás stejně i tak najdou a nepřátelé vás ještě lépe obklíčí.
První dvě nejslabší zbraně jsou vybaveny svítilnou, kterou ale po celou dobu hraní nepoužijete ani jednou. V poslední třetině ještě objevíte takzvanou Dark Matter Gun s obstojným počtem nábojů, která veškeré možné problémy vyřeší jedním vrzem.
Grafické zpracování je úžasné především v interiérech, kde strávíte samozřejmě nejvíce času, venkovní lokality nejčastěji spojené s výhledem nebo s přesuny mezi jednotlivými budovami už tak skvělé nejsou. Tyto přesuny jsou zároveň dalším mínusem čtvrtého Quaka. Tady mi připadalo, že jsem se ocitl snad v nějaké bezplatné flashové hříčce z roku 2000. Děs a běs.
Do závěrečného hodnocení nepočítám opravdu katastrofální český dabing, kterého jsem musel být svědkem a který mi možná hru ještě o něco více otrávil. Bez něj i s ním si ale za svými 55% stojím a troufnu si řici, že Quake 4 je čistě průměrná hra své doby, kterou zvedá nad průměr snad jen samotné označení Quake, potažmo návaznost na druhý díl, zmíněná hned na začátku.