Přirovnat Starless k literárním dílům libertinství není zdaleka tak přehnané, jak by se mohlo zdát; a skutečně, podoba se 120 dny Sodomy nebo pozdějším Příběhem O je místy až nezdravá. Přesně v takovémto ztvárnění bych si dovedl představit jejich případné adaptace. Kresba a hudba jsou nezapomenutelné. V přepychovém sídle západního stylu žije několik privilegovaných, oděných nanejvýš ve spodním prádle, zpupně vystavujících svoje moučná, korpulentní těla. Mají všechno a nemusí nic. Obchody přenechali jiným, aby je nic neomezovalo v jejich zhýralosti.
Hlavní iniciátorky, poslušné tradici libertinů, nemají vyhraněné preference. Vůči obvyklé rozkoši se staly imunní, přikročují tedy k monstrosním praktikám a hrůznějším sexuálním požadavkům, v nichž se utvrzují o své superioritě. Struktura hry je uzavřená a jejím hlavním principem je empirismus. Vila se stává nepropustným prostorem, v němž dochází ke kombinatorice o omezeném počtu členů; normální modely chování a společenské úlohy se tu simulují jen pod podmínkou, že se vzápětí stanou součástí erotické hry. Emblém ultimátní ženské suverenity Marie se tak při svém vystupování staví do rozličných pozic s často si odporujícími názory. Jednou jako zaměstnavatel uzavírá smlouvu, podruhé přebírá polohu matky a filantropky, potřetí milenky, jindy zas ženy, ale vždy jedině proto, aby tyhle pozice parodovala a shodila skrze necitelnost sexuálního nároku. Její chování nemá žádný skrytý smysl vyjma odhalení, že za vším v pozadí nestřeženě prochvívá násilí a sexualita, které všechny tyto metastabilní vztahy ovládají.
Vypravěč Sawatari je zastáncem obecného mínění – bezuzdnost svých zaměstnavatelů snáší s pohoršením a převážně zůstává pasivní. Chce vyváznout s penězi a se zdravou kůží, stejně tak neváhá minimalizovat újmu ostatních, aby přesvědčil o své dobrotě. Jeho role je natolik tendenční, že ani jemu ji není potřeba uvěřit; nebylo by žádným překvapením, kdyby se po výměně signálů s mučiteli vyjevil jako komplic, jehož prozatímním úkolem bylo hrát co nejpřesvědčivěji prosťáčka. Jeho generický charakter a nadprůměrně velké pohlaví se podřizují diktátu pornografie s tím, že v tomhle jejím odvětví ti, co přišli jen žádat o práci, protože potřebují peníze, aby mohli žít normální život, dopadají zdaleka nejhůře.
Starless vydá na desítky hodin. Ze zajetí zdlouhavého stereotypu každodennosti, s níž se v něm uskutečňují pravidelné rituály, mezi něž patří například ranní kontrola boileru nebo údržba červeného Ferrari v podzemní garáži, vysvítá naděje na narušení nekonečné rutiny a sexuálního otroctví, které by zjednal výbuch prvního nebo krádež druhého, aniž by se k tomu přímo schylovalo.
Kde se ovšem v takovém rozsahu materializuje násilím, tam už není místo pro náhodu. Na každého, kdo nemá v lásce silné ženy, tu čeká ničím neředěné utrpení bez šťastného konce. I pro chudou dívku, jejíž nemocný bratr zoufale potřebuje zaplatit operaci, je jedinou cestou ven nikoliv slitování nebo náhlý zvrat, ale inventární vyčerpání všech aktů. Teprve poté přijde svolení zemřít.
Extrém, na který se nezapomíná.
Hlavní iniciátorky, poslušné tradici libertinů, nemají vyhraněné preference. Vůči obvyklé rozkoši se staly imunní, přikročují tedy k monstrosním praktikám a hrůznějším sexuálním požadavkům, v nichž se utvrzují o své superioritě. Struktura hry je uzavřená a jejím hlavním principem je empirismus. Vila se stává nepropustným prostorem, v němž dochází ke kombinatorice o omezeném počtu členů; normální modely chování a společenské úlohy se tu simulují jen pod podmínkou, že se vzápětí stanou součástí erotické hry. Emblém ultimátní ženské suverenity Marie se tak při svém vystupování staví do rozličných pozic s často si odporujícími názory. Jednou jako zaměstnavatel uzavírá smlouvu, podruhé přebírá polohu matky a filantropky, potřetí milenky, jindy zas ženy, ale vždy jedině proto, aby tyhle pozice parodovala a shodila skrze necitelnost sexuálního nároku. Její chování nemá žádný skrytý smysl vyjma odhalení, že za vším v pozadí nestřeženě prochvívá násilí a sexualita, které všechny tyto metastabilní vztahy ovládají.
Vypravěč Sawatari je zastáncem obecného mínění – bezuzdnost svých zaměstnavatelů snáší s pohoršením a převážně zůstává pasivní. Chce vyváznout s penězi a se zdravou kůží, stejně tak neváhá minimalizovat újmu ostatních, aby přesvědčil o své dobrotě. Jeho role je natolik tendenční, že ani jemu ji není potřeba uvěřit; nebylo by žádným překvapením, kdyby se po výměně signálů s mučiteli vyjevil jako komplic, jehož prozatímním úkolem bylo hrát co nejpřesvědčivěji prosťáčka. Jeho generický charakter a nadprůměrně velké pohlaví se podřizují diktátu pornografie s tím, že v tomhle jejím odvětví ti, co přišli jen žádat o práci, protože potřebují peníze, aby mohli žít normální život, dopadají zdaleka nejhůře.
Starless vydá na desítky hodin. Ze zajetí zdlouhavého stereotypu každodennosti, s níž se v něm uskutečňují pravidelné rituály, mezi něž patří například ranní kontrola boileru nebo údržba červeného Ferrari v podzemní garáži, vysvítá naděje na narušení nekonečné rutiny a sexuálního otroctví, které by zjednal výbuch prvního nebo krádež druhého, aniž by se k tomu přímo schylovalo.
Kde se ovšem v takovém rozsahu materializuje násilím, tam už není místo pro náhodu. Na každého, kdo nemá v lásce silné ženy, tu čeká ničím neředěné utrpení bez šťastného konce. I pro chudou dívku, jejíž nemocný bratr zoufale potřebuje zaplatit operaci, je jedinou cestou ven nikoliv slitování nebo náhlý zvrat, ale inventární vyčerpání všech aktů. Teprve poté přijde svolení zemřít.
Extrém, na který se nezapomíná.
Call of Duty: Black Ops III