Pokud jste vyrůstali s hrami z devadesátek jako já, nepochybně si pamatujete souboj titánů 3D akčních her z vlastního pohledu: Quake II versus Unreal. Quake II byl dynamičtější s více nepřáteli, Unreal zase rozvážnější, s neuvěřitelnou grafikou, hudbou a v neposlední řade i revoluční AI.
Aby to bylo zajímavější, do pranice se vložila tehdy neznámá firma Valve s jejich titulem Half-Life, který ovšem z mého pohledu zdaleka nesmetl oba kandidáty na nejlepší 3D akční hru devadesátek tak, jak je zde často prezentováno.
Už tenkrát v 98 jsem poslouchal od nadšeného kamaráda jak je ten Half-Life skvělá hra. Už tenkrát v 98 jsem jej rozehrál a skončil někde v kapitole 8-9, tedy zhruba v polovině hry kvůli vyžadovanému skákání. Half-Life není zdaleka klasická 3D akční hra alá Doom, apod. Half-Life mě osobně přijde jako mix 3D akčního walking simulátoru říznutý plošinovkou (skákání vyžadováno) a okořeňený logickými puzzly.
Half-Life umí být velmi působivý. Začátek hry je skvělý, ne-li nejlepší jaký jsem kdy v 3D akčních hrách zažil!. V okamžiku kdy si Gordon Freeman obleče Hazardous EnVironment oblek a začne hrát dynamická hudba, mám okamžitě chuť hodnotit 100% a přidat se do klubu nadšených.
Je zcela na místě, že si Half-Life získal takovou oddanou (místy až nekriticky) základnu fanoušků. Ve své době byl samozřejmě revoluční především filmovým podáním příběhu skrz scripty, interakcí s NPC (vědci, security), spousty skvěle namluvených dialogů, které jsem naneštěstí dříve neocenil pro chabou znalost angličtiny ale o to si je více vychutnal nyní v roce 2020.
Přesto všechno nemohu Half-Life hodnotit absolutní známkou. Pravděpodobně nejvíce mi na hře vadilo a tak trochu stále vadí otravné všudypřítomné skákání (za těch 36 hod jsem si pochopitelně zvykl).
Half-Life je na dnešní poměry velmi dlouhá hra, podobně jako Unreal. Střídající se variabilita prostředí spolu s působivými scripty, securiťáky, vědci, nepřáteli, HECU vojáky i mimozemskými potvorami, včetně různých automatických věží, apod. je taktéž působivá. Možná je trochu škoda, že ve hře je méně hudebního doprovodu, protože místy je hudba skutečně špičková a skvěle se podílí na budování atmosféry.
Grafická stránka hry dokáže místy, především v podzemí kde se nachází bio-hazard materiál, díky nasvícení vykouzlit neopakovatelnou atmosféru. Upřímně na to, že se jedná o notně modifikovaný engine Quake I, to vypadá dobře i v roce 2020. To platí více méně až do okamžiku kdy vylezete do exteriérů jenž jsou silně limitované schopnostmi engine hry. V tomhle je Unreal na světelné míle vpředu.
Možné se po pročtení diskuze ptáte jaký dojem ve mě Half-Life zanechal. Ve finále lepší než jsem čekal, neboť jsem ke hře přistupoval s předsudky. Half-Life je nicméně dokázal rozbít a udělal na mě lepší dojem, než bych si byl kdy ochoten připustit.
Half-Life je místy matoucí, tváři se jako otevřená 3D akční hra, kde lze nalézt různá alternativní řešení postupu, což tak nějak vychází z poměrně realistického prostředí tajné základny ale ve finále je více přímočarý než jsem si byl ochoten připustit. V mém případě to vedlo k celé řade menších nebo větších zdržení a pocitu frustrace.
Líbil se mi zbraňový arzenál, opravdu každá zbraň zde má využití, alternativní módy palby jsou příjemnou třešničkou na dortu. AI úroveň nepřátel, především lidských HECU vojáků není na takové úrovně jako v Unreal (HECU Gordona Freemana nenahánějí po celém komplexu) ale zatopit umí, především ve vyšším počtu a díky hojně využívaným granátům.
Tempo hry se dost střídá, což mě na 3D akční hru úplně nesedí (Doom to umí lépe) ale Half-Life není typická 3D akční hra ze staré školy.
Nakonec jsem projel i Xen, ke kterému jsem zpočátku měl slušný odpor a už, už jsem hru definitivně odložil. Překvapivě mě bavil víc než jsem si byl ochoten připustit. Úplný závěr hry byl pro mě spíše zklamáním, čekal jsem víc.
Přes všechny ty chyby, mě Half-Life mile překvapil a uznávám, že jsem mu trochu křivdil. Je výrazně lepší 3D akční hrou, než byl v mých vzpomínkách z 98. Stále mě dávkoval slušnou porci zábavy, jenž mě motivovala hru dokončit. Asi to nebude úplně naposledy, kdy si Half-Life ať již v původním enginu nebo reinkarnaci představovanou Black Mesa zahraji. Přiznávám se bez mučení a docela se začínám těšit na Half-Life 2.
Aby to bylo zajímavější, do pranice se vložila tehdy neznámá firma Valve s jejich titulem Half-Life, který ovšem z mého pohledu zdaleka nesmetl oba kandidáty na nejlepší 3D akční hru devadesátek tak, jak je zde často prezentováno.
Už tenkrát v 98 jsem poslouchal od nadšeného kamaráda jak je ten Half-Life skvělá hra. Už tenkrát v 98 jsem jej rozehrál a skončil někde v kapitole 8-9, tedy zhruba v polovině hry kvůli vyžadovanému skákání. Half-Life není zdaleka klasická 3D akční hra alá Doom, apod. Half-Life mě osobně přijde jako mix 3D akčního walking simulátoru říznutý plošinovkou (skákání vyžadováno) a okořeňený logickými puzzly.
Half-Life umí být velmi působivý. Začátek hry je skvělý, ne-li nejlepší jaký jsem kdy v 3D akčních hrách zažil!. V okamžiku kdy si Gordon Freeman obleče Hazardous EnVironment oblek a začne hrát dynamická hudba, mám okamžitě chuť hodnotit 100% a přidat se do klubu nadšených.
Je zcela na místě, že si Half-Life získal takovou oddanou (místy až nekriticky) základnu fanoušků. Ve své době byl samozřejmě revoluční především filmovým podáním příběhu skrz scripty, interakcí s NPC (vědci, security), spousty skvěle namluvených dialogů, které jsem naneštěstí dříve neocenil pro chabou znalost angličtiny ale o to si je více vychutnal nyní v roce 2020.
Přesto všechno nemohu Half-Life hodnotit absolutní známkou. Pravděpodobně nejvíce mi na hře vadilo a tak trochu stále vadí otravné všudypřítomné skákání (za těch 36 hod jsem si pochopitelně zvykl).
Half-Life je na dnešní poměry velmi dlouhá hra, podobně jako Unreal. Střídající se variabilita prostředí spolu s působivými scripty, securiťáky, vědci, nepřáteli, HECU vojáky i mimozemskými potvorami, včetně různých automatických věží, apod. je taktéž působivá. Možná je trochu škoda, že ve hře je méně hudebního doprovodu, protože místy je hudba skutečně špičková a skvěle se podílí na budování atmosféry.
Grafická stránka hry dokáže místy, především v podzemí kde se nachází bio-hazard materiál, díky nasvícení vykouzlit neopakovatelnou atmosféru. Upřímně na to, že se jedná o notně modifikovaný engine Quake I, to vypadá dobře i v roce 2020. To platí více méně až do okamžiku kdy vylezete do exteriérů jenž jsou silně limitované schopnostmi engine hry. V tomhle je Unreal na světelné míle vpředu.
Možné se po pročtení diskuze ptáte jaký dojem ve mě Half-Life zanechal. Ve finále lepší než jsem čekal, neboť jsem ke hře přistupoval s předsudky. Half-Life je nicméně dokázal rozbít a udělal na mě lepší dojem, než bych si byl kdy ochoten připustit.
Half-Life je místy matoucí, tváři se jako otevřená 3D akční hra, kde lze nalézt různá alternativní řešení postupu, což tak nějak vychází z poměrně realistického prostředí tajné základny ale ve finále je více přímočarý než jsem si byl ochoten připustit. V mém případě to vedlo k celé řade menších nebo větších zdržení a pocitu frustrace.
Líbil se mi zbraňový arzenál, opravdu každá zbraň zde má využití, alternativní módy palby jsou příjemnou třešničkou na dortu. AI úroveň nepřátel, především lidských HECU vojáků není na takové úrovně jako v Unreal (HECU Gordona Freemana nenahánějí po celém komplexu) ale zatopit umí, především ve vyšším počtu a díky hojně využívaným granátům.
Tempo hry se dost střídá, což mě na 3D akční hru úplně nesedí (Doom to umí lépe) ale Half-Life není typická 3D akční hra ze staré školy.
Nakonec jsem projel i Xen, ke kterému jsem zpočátku měl slušný odpor a už, už jsem hru definitivně odložil. Překvapivě mě bavil víc než jsem si byl ochoten připustit. Úplný závěr hry byl pro mě spíše zklamáním, čekal jsem víc.
Přes všechny ty chyby, mě Half-Life mile překvapil a uznávám, že jsem mu trochu křivdil. Je výrazně lepší 3D akční hrou, než byl v mých vzpomínkách z 98. Stále mě dávkoval slušnou porci zábavy, jenž mě motivovala hru dokončit. Asi to nebude úplně naposledy, kdy si Half-Life ať již v původním enginu nebo reinkarnaci představovanou Black Mesa zahraji. Přiznávám se bez mučení a docela se začínám těšit na Half-Life 2.
Pro: variabilita prostředí a nepřátel, filmové podání příběhu a skripty, zbraně, atmosféra, hudební doprovod
Proti: místy dost otravné a vyžadované skákání, pár chyb co nestojí vzhledem k délce hry za řeč, matoucí design levelů vybízející k hledání alternativních cest které ve skutečnosti neexistují :)