Celková doba promarněného života: 4 roky
Tak jako jsem k LoLku snadno přišla, tak z něj i snadno odcházím.
Tehdy to byla jedna z mála her, které můj starý notebook celkem utáhl, byla zdarma a kamarádi mě k tomu lehce překecali. Začátky byly hořké a nechápavé, naštěstí se našlo pár učitelů, kteří mě s hraním seznámili a vysvětlili mi principy do sebemenších detailů. Uznávám, že díky hře jsem si našla několik kamarádů a herních parťáků.
Bohužel, v drtivé většině času potkáváte nepříjemnou sebranku. Noobové vám rychle prohrají hodnocený zápas, třebaže v týmu dřete jak mezek, oni vás zkrátka táhnou ke dnu (jen někdy to zachráníte, tzv. "potaháte", sami). Trollové darují killy protihráčům nebo dělají jiné voloviny. Instalockeři pickují jen svého "maina" a nic jiného neznají (a asi ani neumějí), a tak klidně opustí zápas před samotným začátkem. Afkaři jsou přítomni proto, aby byli nepřítomni (chápu, když se děje něco v reálném živote, nechápu úmyslnou neaktivitu, dotyčný třeba vesele nadává do chatu, ale nehraje). Sluníčkáři asi nikdy nepochopili slovo "KAPITULOVAT" a instatně klikají na "Ne", ačkoliv je všem jasné, jakým směrem se zápas žene...
Prolijete všechen pot a krev, aby vám po hodinovém snažení svítila na obrazovce PROHRA. Mnohdy to vítězství bylo opravdu sladké, jenže pak se podíváte na hodiny a vidíte, kolik času uteklo. Tímto se dostáváme k další nepříjemnosti a to je trvání zápasu. Co si tak vybavuji, tak na surrender se čekalo čistých 15 minut. Při nepřítomnosti spoluhráče šlo do 3 minut boje předčasně ukončit pro nevyrovnaný počet. Takže dejme tomu, že průměrný PvP zápas trvá cca 25 minut. A teď si představte, kolik jich asi tak stihnete, když se vrátíte ze školy/práce domů...
A aby toho nebylo málo, vývojáři si z čísel taky dělají pěknou p*del. Jednou někoho nerfnou, příští měsíc ho zase šíleně buffnou a šampioni, na které si lidé dlouhodobě stěžují, zůstávají celkem neporazitelní. Zbytek je víceméně nehratelná sorta (achjo). Než aby se konečně začaly věci dávat do pořádku, přidává se nový obsah v podobě skinů, které mají mnohdy ke kráse opravdu daleko, a podivných šampionů s ještě podivnějšími schopnostmi.
Ve finále jediné, co vás žene dál, je jakýsi stereotyp. Takový tichý nenápadný sterotyp každý den tu hru zapnout (alespoň kdo chce first win of the day) a ani už pak nevíte, proč to vlastně hrajete.
Na druhou stranu, aby to nevypadalo, že chci hru jen hanit, uvědomuji si její nemalé úspěchy a slávu. Hru se neustále snaží udržovat čerstvou v podobě velkých updatů (ať už se jednalo o logo, mapu, klienta, herní systém, apod.). Výborné soundtracky jsou kapitola sama o sobě. Originální vizáž a osobnost samotných šampionů je radost pohledět, dost možná i cosplayovat. Zkrátka a jasně, i po tom všem musím připustit, že League of Legends je pro mě stále MOBA #1, to bez pochyb.
- Nalivo, lvl 198
Tak jako jsem k LoLku snadno přišla, tak z něj i snadno odcházím.
Tehdy to byla jedna z mála her, které můj starý notebook celkem utáhl, byla zdarma a kamarádi mě k tomu lehce překecali. Začátky byly hořké a nechápavé, naštěstí se našlo pár učitelů, kteří mě s hraním seznámili a vysvětlili mi principy do sebemenších detailů. Uznávám, že díky hře jsem si našla několik kamarádů a herních parťáků.
Bohužel, v drtivé většině času potkáváte nepříjemnou sebranku. Noobové vám rychle prohrají hodnocený zápas, třebaže v týmu dřete jak mezek, oni vás zkrátka táhnou ke dnu (jen někdy to zachráníte, tzv. "potaháte", sami). Trollové darují killy protihráčům nebo dělají jiné voloviny. Instalockeři pickují jen svého "maina" a nic jiného neznají (a asi ani neumějí), a tak klidně opustí zápas před samotným začátkem. Afkaři jsou přítomni proto, aby byli nepřítomni (chápu, když se děje něco v reálném živote, nechápu úmyslnou neaktivitu, dotyčný třeba vesele nadává do chatu, ale nehraje). Sluníčkáři asi nikdy nepochopili slovo "KAPITULOVAT" a instatně klikají na "Ne", ačkoliv je všem jasné, jakým směrem se zápas žene...
Prolijete všechen pot a krev, aby vám po hodinovém snažení svítila na obrazovce PROHRA. Mnohdy to vítězství bylo opravdu sladké, jenže pak se podíváte na hodiny a vidíte, kolik času uteklo. Tímto se dostáváme k další nepříjemnosti a to je trvání zápasu. Co si tak vybavuji, tak na surrender se čekalo čistých 15 minut. Při nepřítomnosti spoluhráče šlo do 3 minut boje předčasně ukončit pro nevyrovnaný počet. Takže dejme tomu, že průměrný PvP zápas trvá cca 25 minut. A teď si představte, kolik jich asi tak stihnete, když se vrátíte ze školy/práce domů...
A aby toho nebylo málo, vývojáři si z čísel taky dělají pěknou p*del. Jednou někoho nerfnou, příští měsíc ho zase šíleně buffnou a šampioni, na které si lidé dlouhodobě stěžují, zůstávají celkem neporazitelní. Zbytek je víceméně nehratelná sorta (achjo). Než aby se konečně začaly věci dávat do pořádku, přidává se nový obsah v podobě skinů, které mají mnohdy ke kráse opravdu daleko, a podivných šampionů s ještě podivnějšími schopnostmi.
Ve finále jediné, co vás žene dál, je jakýsi stereotyp. Takový tichý nenápadný sterotyp každý den tu hru zapnout (alespoň kdo chce first win of the day) a ani už pak nevíte, proč to vlastně hrajete.
Na druhou stranu, aby to nevypadalo, že chci hru jen hanit, uvědomuji si její nemalé úspěchy a slávu. Hru se neustále snaží udržovat čerstvou v podobě velkých updatů (ať už se jednalo o logo, mapu, klienta, herní systém, apod.). Výborné soundtracky jsou kapitola sama o sobě. Originální vizáž a osobnost samotných šampionů je radost pohledět, dost možná i cosplayovat. Zkrátka a jasně, i po tom všem musím připustit, že League of Legends je pro mě stále MOBA #1, to bez pochyb.
- Nalivo, lvl 198
Metro 2033
Pro: zdarma, žádný pay-to-win, memes, pravidelná obměna herních režimů (eventy)
Proti: toxic komunita, návyková