První Max Payne byl pro mě jako zjevení. Hra nové generace. Bullet-time ve spojení se špičkovým zpracováním, unikátní postavou a brutálním noir příběhem s hutnou atmosférou. Trailer na něj jsem si pouštěl snad stokrát a nemohl uvěřit vlastním očím. Do té doby něco nevídaného. Dvojka taky ušla, třebaže už to kouzlo nového bylo pryč. Třetí díl jsem si nechal na hodně pozdní dobu, což možná není fér k hodnocení vzhledem k tak velkému časovému odstupu od vydání, ale tak to prostě je. Jak tedy na třetího Maxe Payne po těch 10 hodinách vzpomínám? Popravdě řečeno, jako na vizuálně i na dnešní dobu povedenou akci s příšerně nudným a stereotypním způsobem vyprávění příběhu. Od půlky hry jsem se téměř do hraní musel nutit. Říkal jsem si, jak zase budu muset poslouchat ty jeho ubrečený kecy. Navíc vizuál vyprávěcích sekvencí doprovázený neustálým rozmazávaním obrazu, speciálními efekty, zobrazujícím se textem myšlenek a jiných doprovodných nesmyslů, mi vyloženě kazil herní zážitek. Nemám rád, když vás hra doprovází vyprávěním a podsouváním myšlenek, které sami vůbec nepociťujete. Jasně, i tohle bylo v předchozích dílech, ale přišlo mi to lépe uspořádané, lépe provedené a ne tak do očí bijící. Po akční stránce téměř vše v pořádku, třebaže bych výhrady k celé řadě situací měl, ale to už bych se šťoural v detailech. Pochvalu si zaslouží viditelná zraněný po kulkách, ale ruku na srdce, ustřelit hlavu či končetinu by hře slušelo více, než jen zavrtávající se sprška kulek a množství otvorů po nich v tělech nebožáků. Animace po zásahu jsou parádní a odpovídají reálu. Žádné přehnané ragdoll efekty, ale pěkně naprogramovaná fyzika těla se simulací jeho hmotnosti. Kulka vás opravdu neodhodí tři metry do outu, ale bez života přestanou fungovat svaly a postava se hroutí k zemi. Podobně jsem to viděl třeba v Red Orchestře a ostatní akce by si z tohoto mohly vzít příklad. Létání vzduchem je dovoleno snad jen po blízkém setkání s broky. Jak jsem již řekl, technicky solidní záležitost, které kazí hratelnost stereotyp, obtěžující styl vyprávění příběhu a plonková atmosféra, která prvnímu dílu nešahá ani po kotníky. A co čtvrtý díl? Ani ne, díky. Maxi, odpočívej v důchodu.