Příběh původního Crysis je relativně druhořadý a pokleslý, nicméně daří se mu obstojně nést motivy, které naplno rozvíjí až pokračování. Tuctová zápletka, v jejímž čele stojí americký patriot ve speciálním obleku, jenž z něj učiní nepokořitelný vraždící nástroj, začne sebe sama shazovat ve chvíli, kdy metamorfuje v technické soupeření dvou mocností, aby nakonec vyústila v civilizační boj, v němž proti lidstvu povstanou stroje.
Druhý díl, stejně jako Deus Ex: Human Revolution, naznačuje nenávratně blížící se terminus lidstva. I never asked for this Adama Jensena resonuje touž měrou i v Crysis 2, když Alcatraz využívá nanoobleku, podobně jako Jensen augmentací, zcela nemetaforicky k záchraně vlastní existence. Klukovská rozjařenost ze získaného bojového brnění se záhy mění na palčivé tázání v první osobě: Mohu tenhle oblek ještě někdy sundat a fungovat bez něj? Mimozemšťané si v této sérii osvojují podobu technologické hegemonie a predestinace, jíž konkurovat znamená přikročení k dalšímu výzkumu, vývoji a výrobě. Panorama zdevastovaného New Yorku zvěstuje nový řád, v němž je adynamický člověk bez nanoobleku zbaven nároku na přežití. Námitka, že oblek neslouží nám, ale my závisíme na jím poskytovaných vymoženostech, tu začíná být universálně srozumitelná.
Schvaluji přechod druhého dílu od realismu ke stylizaci, navozující dojem horečnatého deliria umírajícího kolemjdoucího, jehož zachránil oblek, nyní před jeho očima zhmotňující výsledky mesianistického blouznění. Nasvícené prostory a práce s filtry zvyšují podmanivost mediace. Letmé povědomí o cyberpunku mi napovídá, že scenárista je příznivcem bazálních okruhů daného subžánru; Crysis 2 proto neustále otevírá problematiku těla vypovídajícího poslušnost, závislosti na technologii a pokroku a jejich prorůstání s organickým, budoucnosti pod nadvládou korporací a žoldnéřských uskupení nejasného původu, ale i invaze cizorodé entity, která reprezentuje konečnou dominanci mechanizovaného světa a rozklad biomasy v odpudivou směs šťáv a tkání.
Všechny animace a záznamy navíc fungují jako nahrávky uložené v paměti a strukturách nanoobleku: Alcatraz je tak skutečným lidským vězením, chřadnoucí lidskou skořápkou, na jedné straně pohlcenou exuberantní dimenzí augmentované reality zprostředkované oblekem, na druhé straně ochromenou všudypřítomným vymíráním lidského rodu, upomínající na prostřelené srdce, které tam uvnitř stále z posledních sil bije. Celý konflikt tím nabývá na skrytém a mimořádně hořkém významu.
(Napsáno při příležitosti druhé sezóny Altered Carbon, jíž jako předloha posloužila trilogie knih od Richarda Morgana, scenáristy této hry.)
Druhý díl, stejně jako Deus Ex: Human Revolution, naznačuje nenávratně blížící se terminus lidstva. I never asked for this Adama Jensena resonuje touž měrou i v Crysis 2, když Alcatraz využívá nanoobleku, podobně jako Jensen augmentací, zcela nemetaforicky k záchraně vlastní existence. Klukovská rozjařenost ze získaného bojového brnění se záhy mění na palčivé tázání v první osobě: Mohu tenhle oblek ještě někdy sundat a fungovat bez něj? Mimozemšťané si v této sérii osvojují podobu technologické hegemonie a predestinace, jíž konkurovat znamená přikročení k dalšímu výzkumu, vývoji a výrobě. Panorama zdevastovaného New Yorku zvěstuje nový řád, v němž je adynamický člověk bez nanoobleku zbaven nároku na přežití. Námitka, že oblek neslouží nám, ale my závisíme na jím poskytovaných vymoženostech, tu začíná být universálně srozumitelná.
Schvaluji přechod druhého dílu od realismu ke stylizaci, navozující dojem horečnatého deliria umírajícího kolemjdoucího, jehož zachránil oblek, nyní před jeho očima zhmotňující výsledky mesianistického blouznění. Nasvícené prostory a práce s filtry zvyšují podmanivost mediace. Letmé povědomí o cyberpunku mi napovídá, že scenárista je příznivcem bazálních okruhů daného subžánru; Crysis 2 proto neustále otevírá problematiku těla vypovídajícího poslušnost, závislosti na technologii a pokroku a jejich prorůstání s organickým, budoucnosti pod nadvládou korporací a žoldnéřských uskupení nejasného původu, ale i invaze cizorodé entity, která reprezentuje konečnou dominanci mechanizovaného světa a rozklad biomasy v odpudivou směs šťáv a tkání.
Všechny animace a záznamy navíc fungují jako nahrávky uložené v paměti a strukturách nanoobleku: Alcatraz je tak skutečným lidským vězením, chřadnoucí lidskou skořápkou, na jedné straně pohlcenou exuberantní dimenzí augmentované reality zprostředkované oblekem, na druhé straně ochromenou všudypřítomným vymíráním lidského rodu, upomínající na prostřelené srdce, které tam uvnitř stále z posledních sil bije. Celý konflikt tím nabývá na skrytém a mimořádně hořkém významu.
(Napsáno při příležitosti druhé sezóny Altered Carbon, jíž jako předloha posloužila trilogie knih od Richarda Morgana, scenáristy této hry.)
Call of Duty: Black Ops III