Max Payne je takovou, řekněme, stálicí mé herní historie a v mém osobním žebříčku si drží mnohá prvenství. Například se jedná o vůbec první "originálku", kterou jsem kdy vlastnil. Nutno podotknout, že ve své době také pekelně drahou. Tady se dostávám k dalšímu zmíněnému prvenství, jediná hra v mém životě, za kterou jsem utratil čtyřcifernou částku, v českých korunách pochopitelně. Taktéž jediná pařba, kterou jsem poctivě a několikrát dohrál na všechny možné obtížnosti. Posledních pár let si Maxe již tradičně pouštím a dohrávám vždy na začátku nového roku a i po těch letech mě to stále baví.
Hned úvodní "vražedná" sekvence vás pěkně navnadí pořádně nakopat těm zlobivým záporákům prdel. Poté už do konce defakto jen chodíte se zbraní v ruce a pálíte jednu salvu za druhou. Ve většině případů zároveň se zapnutým zpomalením času, které je zde zpracováno naprosto bezchybně. Bez tohoto zlepšováku byste se pravděpodobně hrou na vyšší obtížnost vůbec neprokousali.
Po cestě sem tam zvednete nějaký telefon, podíváte se na zprávy v televizi nebo přečtete důležitý dokument, což vám postupně pomáhá odhalovat jednotlivé střípky z příběhu. Ten je prezentován neotřelým komiksovým stylem, což bylo ve své době (a určitě i dnes) povážováno minimálně za netradiční. Snové sekvence mi osobně ve hře nevadí i přesto, že jsou na průchod poměrně nudné, ale dle mého názoru zkrátka k příběhu patří. Palebný arzenál je naprosto dostačující, oceňuji zde možnost používat určitý typ zbraní i obouručně. Nejstylovější samozřejmě zůstává upilovaná brokovnice, kterou ale musíte nabíjet co dva výstřely a její dosah také není z nejdelších. No a takové zapálení feťáka jedním dobře mířeným hodem "M-koktejlem" také dokáže pěkně zahřát na srdíčku.
Délka hry je za mě v pořádku, v průběhu se zde dokonce na chvíli objeví Mona "Sucks", slečna známá spíše z pokračování Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Uživatelům, kteří s touto akční peckou ještě neměli tu čest, doporučuji po prvním úspěšném průlezu zvolit vyšší obtížnost a používat "bullet-time" co nejméně. Maxe si tak zaručeně užijete na 100%.
Mé hodnocení už bohužel trochu sráží zub času. I tak krásných 90%.
Hned úvodní "vražedná" sekvence vás pěkně navnadí pořádně nakopat těm zlobivým záporákům prdel. Poté už do konce defakto jen chodíte se zbraní v ruce a pálíte jednu salvu za druhou. Ve většině případů zároveň se zapnutým zpomalením času, které je zde zpracováno naprosto bezchybně. Bez tohoto zlepšováku byste se pravděpodobně hrou na vyšší obtížnost vůbec neprokousali.
Po cestě sem tam zvednete nějaký telefon, podíváte se na zprávy v televizi nebo přečtete důležitý dokument, což vám postupně pomáhá odhalovat jednotlivé střípky z příběhu. Ten je prezentován neotřelým komiksovým stylem, což bylo ve své době (a určitě i dnes) povážováno minimálně za netradiční. Snové sekvence mi osobně ve hře nevadí i přesto, že jsou na průchod poměrně nudné, ale dle mého názoru zkrátka k příběhu patří. Palebný arzenál je naprosto dostačující, oceňuji zde možnost používat určitý typ zbraní i obouručně. Nejstylovější samozřejmě zůstává upilovaná brokovnice, kterou ale musíte nabíjet co dva výstřely a její dosah také není z nejdelších. No a takové zapálení feťáka jedním dobře mířeným hodem "M-koktejlem" také dokáže pěkně zahřát na srdíčku.
Délka hry je za mě v pořádku, v průběhu se zde dokonce na chvíli objeví Mona "Sucks", slečna známá spíše z pokračování Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Uživatelům, kteří s touto akční peckou ještě neměli tu čest, doporučuji po prvním úspěšném průlezu zvolit vyšší obtížnost a používat "bullet-time" co nejméně. Maxe si tak zaručeně užijete na 100%.
Mé hodnocení už bohužel trochu sráží zub času. I tak krásných 90%.
Pro: příběh a jeho komiksové pojetí, Max, zbraně, atmosféra, souboje, nostalgie
Proti: hra už za těch 20 let přeci jen trochu zestárla, na první obtížnost až moc jednoduché