Rok s Apexem

Kdyby mi někdo na začátku loňského roku řekl, že mojí nejhranější hrou se v následujícím roce stane online týmová FPS, tak se budu válet smíchy. No a pak přišel Apex Legends. Bez ohlašování, slibování, hajpování a odkládání prostě BUM a hra byla vydaná a herní vesmír se otřásl. Dokonce i gigant Fortnite na chvíli dostal strach, pak se sice vše vrátilo do normálu, neboť Epic od Respawnu okopčil, co se dalo, ale tohle všechno šlo nějak mimo mě. Vlastně za to můžou kluci z Vortexu, kdy jsem se po nějakém záhadném hnutí mysli rozhodl kouknout na jejich gameplay video, které docela zaujalo. “No tak dobře, když je to teda F2P tak já to zkusím…”, a už mě měli.

Nutno říct, že až do Apexu jsem žádnou hru ze žánru Battle Royale nehrál. Sice mě to docela lákalo, ale dobře jsem věděl, že online FPS nejsou moje silná stránka, a DH kvejkáři vědí, že většinou jsem okupoval spodní patra tabulky. Takže jsem očekával, že dostanu nakouříno, co se do mě vejde, a velmi rychle se vrátím k nějakým pomalejším singleplayer hrám. Nakouříno jsem samozřejmě dostal, a dostávám i dneska, ale také se mi hned druhou hru podařilo vyhrát. A tam to asi někde začalo. V Apexu totiž můžete vyhrát, i když jste vlastně úplná lama. Stačí mít štěstí na tým, držet se jich a hlavně jim to moc nekazit. :) Pamatuji si, jak na mě v prvním týdnu řval nějakej nervák přes voice chat: “Why are you so USELESS???” :D

Voice chat je kapitola sama pro sebe a podle mě asi ta nejslabší stránka hry. Dost často si zbytek týmu tlumím, protože to co se ozývá ve sluchátkách mnohdy připomíná vysílání mimozemské civilizace. Výhodou ovšem je, že v Apexu se bez voice chatu obejdete. Ten totiž přišel s vynikajícím ping systémem, kdy vše důležité můžete spoluhráčům sdělit pomocí myši. Samozřejmě úplně to hlasovou komunikaci nahradit nedokáže a sehrané týmy se bez ní neobejdou, ale na publicu se s tím úplně v pohodě vystačí.

Hra má podle mě velmi dobře vymyšlenou práci s inventářem, takže jakmile se naučíte, co k čemu je, tak vám rozhodně neháže klacky pod nohy nějakým nesmyslným ovládáním, naopak ještě pomáhá v tom, že vám nedovolí omylem překliknutím vzít horší věc, než máte. Zbraně jsou docela rozmanité, a i ten nechvalně vyhlášený Mozambique je dneska na blízko velmi účinný, a zvláště pokud na něm máte přídavek Hammerpoint, tak dokáže být smrtící na jednu ránu.

Za ten více než rok, co uplynul od vydání hry, Apex přinesl mnoho novinek. Přibylo několik postav, kontinuálně probíhá balancování zbraní i schopností postav, některé lokace v mapě byly updatovány, nakonec přibyla i nová mapa a hlavně byl zaveden systém žebříčků, takže můžete hrát proti lidem, kteří jsou na podobné úrovni, jako vy. Pravidelně se objevují krátkodobé speciální eventy, ve kterých je herní systém něčím obzvláštněn, což příjemně rozbíjí stereotyp.

Velká kritika se snesla na přehnané ceny za herní kosmetiku. Někdy mi fakt zůstává rozum stát, proč bych měl uvalit nehoráznou sumu za skin postavy, kterou navíc v FPS hře kromě pár vteřin v úvodu nevidím. Na samotnou hru to naštěstí nemá vliv, snad jedině pokud se snažíte často skrývat a kempit v temných zákoutích, tak je lepší mít nějaký nevýrazný skin. Ty jsou ale většinou snadno dostupné i bez utrácení peněz. A pokud vás kosmetika skutečně zajímá, tak je tady za rozumný peníz tříměsíční Battlepass, který navíc stačí koupit jen jednou, protože pokud ho dohrajete tak si vyděláte na další.

Asi je zbytečné opakovat, že mě Apex baví a asi ještě nějakou dobu bavit bude. Takže rozhodně můžu doporučit. Jen se samozřejmě připravte na to, že to přeci jen chvilku trvá, než se člověk ve hře zorientuje. Podle mě to ale stojí za to.