Pozor: zlé jazyky tvrdí, že Tom Clancy zemřel na infarkt právě po dohrání Splinter Cell: Conviction.
Jako nefalšovaný fanoušek úvodní trilogie jsem s klidným srdcem po několika pokusech přeskočil Double Agent, počkal pár (deset) let a poté se se stejným minimálním očekáváním jako na prvním rande s holkou z Tinderu, která má na profilu napsáno, že dělá jógu a jejím cílem je procestovat celý svět, pustil do Conviction.
Sam Fisher chce najít vraha v černé dodávce, pod kterou zemřela jeho dcera Sarah. Vydává se tak na, pro hráče, strastiplnou cestu plnou hněvu a automatických odprásknutí nepřítele. Příklon k akci jsem rozhodně s povděkem nekvitoval a kde to šlo, uplatňoval jsem stealth postup. Ten je proti právě prvním třem dílům okleštěn více než tibetská práva v Číně, Sam ztratil spoustu svých pohybových dovedností, mezi které patří roznožka, různé rychlosti pohybu, projití úzkým prostorem nebo efektní lámání vazu zavěšený pod stropem. Zmizelo i vyslýchání nepřátel, respektive můžete (musíte) vyslýchat předem dané osoby. Jak? Takhle:
Nic ti neřeknu, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Jo, dobře, poslal mě Igor, ale víc ti neřeknu, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Dobře, Irena je naživu, ale nemůžu ti říct, kde, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Fajn, držíme ji ve skladišti, ale když ti řeknu kde, Same, můj šéf mě zabije.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Koněvova 25, New York.
Vyslýchaný umírá.
Mezerník dělá uplně všechno. Kolikrát se mi stalo, že jsem za sebou úspěšně zhasl - rozsvítil - zhasl - zavřel dveře. Nebo jsem chtěl otevřít okno (1) a proskočit jím (2), místo toho jsem přeskočil krok 1 a rovnou rozmlátil sklo, protože jsem se koukl o centimetr výš.
Sam alespoň neztratil svůj pověstný humor, bohužel jím šetří více než Valve novými díly Half-Life, nicméně když už něco vypustí z pusy, stojí to za to. Délka hry není nijak závratná, což je v tomto případě klad, hra příjemně odsýpá, levely jsou sice dost lineární, ale spousta z nich je hezky udělaná. Stealth tu pořád celkem funguje, ale občas se přestřelce nevyhnete, což je škoda. Na zvukové úrovni se mi Conviction velmi líbil a za to mu dávám velké plus.
Celkově asi doporučuji, ale nečekejte od toho víc než nenáročnou odpočinkovou skoro-střílečku se stealth pasáži.
Jako nefalšovaný fanoušek úvodní trilogie jsem s klidným srdcem po několika pokusech přeskočil Double Agent, počkal pár (deset) let a poté se se stejným minimálním očekáváním jako na prvním rande s holkou z Tinderu, která má na profilu napsáno, že dělá jógu a jejím cílem je procestovat celý svět, pustil do Conviction.
Sam Fisher chce najít vraha v černé dodávce, pod kterou zemřela jeho dcera Sarah. Vydává se tak na, pro hráče, strastiplnou cestu plnou hněvu a automatických odprásknutí nepřítele. Příklon k akci jsem rozhodně s povděkem nekvitoval a kde to šlo, uplatňoval jsem stealth postup. Ten je proti právě prvním třem dílům okleštěn více než tibetská práva v Číně, Sam ztratil spoustu svých pohybových dovedností, mezi které patří roznožka, různé rychlosti pohybu, projití úzkým prostorem nebo efektní lámání vazu zavěšený pod stropem. Zmizelo i vyslýchání nepřátel, respektive můžete (musíte) vyslýchat předem dané osoby. Jak? Takhle:
Nic ti neřeknu, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Jo, dobře, poslal mě Igor, ale víc ti neřeknu, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Dobře, Irena je naživu, ale nemůžu ti říct, kde, Same, můj šéf by mě zabil.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Fajn, držíme ji ve skladišti, ale když ti řeknu kde, Same, můj šéf mě zabije.
Zmáčkni E a tím třískneš nepřítelem o cokoliv, k čemu stojí zády.
Koněvova 25, New York.
Vyslýchaný umírá.
Mezerník dělá uplně všechno. Kolikrát se mi stalo, že jsem za sebou úspěšně zhasl - rozsvítil - zhasl - zavřel dveře. Nebo jsem chtěl otevřít okno (1) a proskočit jím (2), místo toho jsem přeskočil krok 1 a rovnou rozmlátil sklo, protože jsem se koukl o centimetr výš.
Sam alespoň neztratil svůj pověstný humor, bohužel jím šetří více než Valve novými díly Half-Life, nicméně když už něco vypustí z pusy, stojí to za to. Délka hry není nijak závratná, což je v tomto případě klad, hra příjemně odsýpá, levely jsou sice dost lineární, ale spousta z nich je hezky udělaná. Stealth tu pořád celkem funguje, ale občas se přestřelce nevyhnete, což je škoda. Na zvukové úrovni se mi Conviction velmi líbil a za to mu dávám velké plus.
Celkově asi doporučuji, ale nečekejte od toho víc než nenáročnou odpočinkovou skoro-střílečku se stealth pasáži.
Pro: Humor, délka, stealth, grafika, zvuk
Proti: Akce, příběh, skripty, jednoduchost, konzolovost