Ještě než se pustím do pokračování v podobě datadisku Doom 3: Resurrection of Evil, dovolím si nyní čerstvě po dohrání trošku okomentovat původní hru. Srovnání s podobným, akorát o rok mladším Quake 4, který běží na stejném enginu, se pokusím úplně vyhnout a celé to shrnu akorát do jedné věty o třech slovech. Doom 3 je lepší.
Začátek hry se ještě nese v klidném duchu, trošku poběháte po základně, pokecáte s kolegy a nadřízenými, užijete si krásné interiérové grafické zpracování (pozn. zřejmě zázrakem jsem hru rozjel na Ultra detaily) a defakto jen čekáte, kdy "to" přijde. No, přijde to celkem rychle. Jakmile odkrouhnete prvního zombíka, do posledního levelu už neděláte nic jiného. To je samozřejmě u střílečky v pořádku, nevadil by mi zde dokonce ani třeba pětinásobně větší počet nepřátel. Problém mám ale s neustálým a unavujícím respawnem. Nejčastěji v podobě základního démona Impa, který je opravdu neskutečně otravný a zhruba v polovině příběhu mě už díky němu začínal Doom 3 solidně vytáčet. Poté se naštěstí situace změnila, přišel první pekelný level, kde se na každém rohu po zemi válely náboje, rakety a výzbroj (zajímavé..), první opravdový "boss fight" s Guardianem a po udolání tohoto slepého (ovšem ne slabého) monstra i získání Soul Cube. Báječná to zbraň. To bych ovšem nesměl mít verzi s českým dabingem, kde mě každých pět vteřin upozorňovala "POUŽIJ NÁÁS!" svým stupidním nemastným-neslaným hlasem. Jinak jsem ale se zmíněným dabingem problém neměl.
Monstra jsou strašidelná a celkem originální a každé další, které se ve hře nově objeví, má své krátké in-game intro. Tleskám!
Zbraňový arzenál je dostačující, nábojů zde sice není úplný přebytek, ale pokud máte prázdno, stačí sáhnout po motorové pile nebo brokovnici a vše je v tu chvíli vyřešeno.
Herní prostředí je z podstatné části tvořeno interiéry, dobrou polovinu příběhové linky strávíte s baterkou v ruce. Tu lze navíc použít pouze samostatně beze zbraně, což je co se týče atmosféry od tvůrců výborný krok. Dalším plusem jsou také určitě něco jako minihry (například přesouvání beden jeřábem), které vám dají aspoň na chviličku oddechnout od nekonečného střílení a vybíjení všeho (ne)živého.
Doom 3 není špatný. Grafickým zpracováním, atmosférou, optimální délkou a neurážejícím příběhem je pro mě, řekl bych, dokonce až velmi dobrý. Problém ale vidím ve výše uvedeném neustálém znovuobjevování monster doslova za vašimi zády, klidně i při třetím průchodu tou samou místností nebo třeba i při sebrání brnění z hůře přístupného místa. To se mě asi tvůrci vždy snažili potrestat za to, že jsem si dovolil odbočit z hlavní trasy a najít něco navíc..
Pokud by se mě někdo nyní, v roce 2020 zeptal, jaký díl Dooma bych si nejradši zahrál znovu, kdybych musel, vybral bych si ten první. Ten mi prostě přijde i dnes nejlepší a nejzábavnější. 70%.