K prvnímu Unreal, společně i s datadiskem Unreal Mission Pack I: Return to Na Pali, jsem se dostal až neuvěřitelných 12 let po oficiálním vydání a věřte nebo ne, můj pohled na hru to vůbec ničím neovlivnilo. Z tohoto univerza jsem předtím odehrál pouze skvělý Unreal Tournament, ale ten s původní příběhovou jedničkou vlastně vůbec nesouvisí.
Jedná se, naštěstí pro mě, ještě o starou dobrou "devadesátkovou" akci, která vás určitě nevede za ručičku jako školáčka na první zápis do základní školy, moc se toho zde nenamluví a zbytečně moc informací také nedostanete. Žádné za***** šipky ani vzdálenostní navigační body, nic takového. Hráč prostě hraje, objevuje, zkouší a hlavně tedy střílí. A to vše je zkrátka super.
V čem je první Unreal unikátní nejen pro mě, ale co tak sleduji, tak pro podstanou část hráčů či fanoušků, je atmosféra. Atmosféra tak hutná, že jsem ještě nikdy nic podobného ve hře nezažil. Podstatnou mírou se ní ale rozhodně podílí hudba. Ta je prostě úžasná, podmanivá, místa klidná, místy energická, prostě v každé herní situaci naprosto pasující. Hudbu ze hry mám uloženou v počítači i mobilu do dnes a pro mě osobně se jedná o bezkonkurenčně nejlepší herní soundtrack všech dob.
Grafika je dnes již značně zastaralá, ale ve své době to musel být asi absolutní vrchol. Nabídka zbraní je dostačující, já jsem měl vždy stejně nejradši druhou nejslabší pod názvem "Automag", asi z důvodu, že se z ní dalo střílet i ve sklonu jako v béčkovém akčním filmu. No a nepřátelé v podobě agresivních dobyvačných Skaarjů jsou také skvěle vyladění a jejich AI je na svou dobu opravdu na vysoké úrovni.
Hře defakto nemám ani co vytknout. Rozhodně ale vím, že si jdu po odeslání komentáře pustit alespoň ze dvě své oblíbené skladby "Dusk Horizon" a "Chizra". 85%.