Zatímco se všichni vrhli na Eternal, já si smlsnul na předobjednávkovém bonusu - Doomu 64. Neměl jsem s ním tu čest na původní platformě a neoficiální porty jsem vynechal, takže pro mě šlo o první střetnutí. Střetnutí, které jsem si náramně užil a vychutnal.
Jde o klasický old-school Doom, do kterého byl dodělaný mouse-look a grafika se trošku zaostřila, aby se na to dalo i ve FullHD dobře koukat. Zbytek příliš péče nepotřeboval, a tak jej taky nedostal - brutální oldschoolová řežba bez kompromisů tak jen čeká, až vás pohltí.
Rozjezd, resp. Garretem zmiňovaných prvních osm levelů, není úplně úžasných, ale potom se Dooma 64 stává neskutečná adrenalinová jízda, která drží tempo až do závěrečných titulků. Tedy pokud v některé z úrovní autoři nedostanou nápad, že by mohli zapojit i nějaké hádanky - a to pak vytváří víc mrzení, než užitku. Nicméně hádanky nejsou složité a pokud se přes ně přenesete, stejně jako přes někdy zvláštní touhu udělat z některých úrovní bludiště, dostanete opravdu čistou, adrenalinovou akci ve většinou skvěle nadesignovaných úrovních: ať už jde o spirálovitou arénu v devatenácté úrovni, nebo úžasně propracovaná Unholy Temple... Tohle je prostě akční nářez, kde se ve skvělém tempu střídají přestřelky v otevřených prostranstvích i klaustrofobních chodbách a vaším nejlepším přítelem je dvojhlavňová brokovnice.
Hlavní devízou nového vydání je nicméně šestice nových úrovní, která propojuje příběh starých Doomů s novým rebootem z roku 2016. Z příběhového hlediska na nich nic objevného není, z hlediska designu jsou to nicméně lahůdky: už první z nich vám trochu pocuchá nervy tím, jak od začátku zostra šlape na pilu, a vy teprve pomalu skládáte svůj arzenál a prokousáváte se vesmírnou stanicí... Druhá odsýpá zrovna tak dobře, třetí Frozen Grounds v hradu plném démonů je asi moje nová oblíbená Doom mapa, čtvrtá super, pátá taky a šesté závěrečné over the top peklo s naplňujícím poražením dvou kyberdémonů a hlavního bosse jen podtrhuje, že i přídavek se povedl.
Ve zkratce: pokud máte rádi starý Doom, tenhle díl si nenechte ujít.
Jde o klasický old-school Doom, do kterého byl dodělaný mouse-look a grafika se trošku zaostřila, aby se na to dalo i ve FullHD dobře koukat. Zbytek příliš péče nepotřeboval, a tak jej taky nedostal - brutální oldschoolová řežba bez kompromisů tak jen čeká, až vás pohltí.
Rozjezd, resp. Garretem zmiňovaných prvních osm levelů, není úplně úžasných, ale potom se Dooma 64 stává neskutečná adrenalinová jízda, která drží tempo až do závěrečných titulků. Tedy pokud v některé z úrovní autoři nedostanou nápad, že by mohli zapojit i nějaké hádanky - a to pak vytváří víc mrzení, než užitku. Nicméně hádanky nejsou složité a pokud se přes ně přenesete, stejně jako přes někdy zvláštní touhu udělat z některých úrovní bludiště, dostanete opravdu čistou, adrenalinovou akci ve většinou skvěle nadesignovaných úrovních: ať už jde o spirálovitou arénu v devatenácté úrovni, nebo úžasně propracovaná Unholy Temple... Tohle je prostě akční nářez, kde se ve skvělém tempu střídají přestřelky v otevřených prostranstvích i klaustrofobních chodbách a vaším nejlepším přítelem je dvojhlavňová brokovnice.
Hlavní devízou nového vydání je nicméně šestice nových úrovní, která propojuje příběh starých Doomů s novým rebootem z roku 2016. Z příběhového hlediska na nich nic objevného není, z hlediska designu jsou to nicméně lahůdky: už první z nich vám trochu pocuchá nervy tím, jak od začátku zostra šlape na pilu, a vy teprve pomalu skládáte svůj arzenál a prokousáváte se vesmírnou stanicí... Druhá odsýpá zrovna tak dobře, třetí Frozen Grounds v hradu plném démonů je asi moje nová oblíbená Doom mapa, čtvrtá super, pátá taky a šesté závěrečné over the top peklo s naplňujícím poražením dvou kyberdémonů a hlavního bosse jen podtrhuje, že i přídavek se povedl.
Ve zkratce: pokud máte rádi starý Doom, tenhle díl si nenechte ujít.
Super Mario Odyssey
Pro: Dobře navržené úrovně; vylepšená grafika; super adrenalinové tempo
Proti: Zmatené hádanky; u původních úrovní je někdy znát, že doba je už někde jinde