Komentář k Dragon Age: Origins byl jeden z prvních, ne-li první, který jsem na Databází her psal – stručně, byl hrozný. Navíc jsem slýchával, že mé hodnocení je silně neobjektivní. Je to pravda, ale jak vidíte, nejvyšší známka zůstává a já se pokusím vysvětlit proč.
Myslím, že každý, kdo se považuje za vášnivého hráče her, i kdyby to měl být jen Majong a Solitaire, má nějakou hru, kterou považuje ve svém životě za přelomovou. Já mám nostalgický vztah k mnoha skvělým hrám, jako je třeba Legend of Kyrandia, nebo i horším, jako je například Mask of Eternity. Tyto hry mě formovali jako hráče, ale nedá se to srovnávat s mým zážitkem při hraní Dragon Age. Svět, který se přede mnou objevil byl tak dokonalý, propracovaný, zábavný a se skvělými postavami. Dva, možná tři týdny jsem nežil ničím jiným než touto hrou, byla to snad jediná hra, do které jsem se vážně natolik ponořil, že jsem silně zanedbával své povinnosti. Myslím, že nyní už chápu, proč to mnoha lidem moc neřekne. Byly tu jiné hry, které na ně měli stejný vliv. Třeba Planescape: Torment, Baldur's Gate nebo i třeba starý dobrý World of Warcraft. Ale Stvořitel mi pomoc, pro mě tou hrou byl a je Dragon Age.
Většina hráčů to již mým pohledem asi hodnotit nebude, protože v jejích očí není DA:O zase tak přelomové. Ostatně, herní mechaniky jako je taktika, společníci a rozhodnutí ovlivňující svět nebyli ani v roce 2009 nějaká žhavá novinka. Někteří píšou o návratu k old school, jiní, že nemá moc co nabídnout. Já za sebe mohu pouze říct, že se jednalo o velmi jedinečný zážitek, který bude v mém srdci mít velmi zvláštní místo. Asi jako pro jiné „old school“ hry, které s Dragon Age srovnávají.
Když jsem nyní, v rámci přežití karantény, hrál znova, vše se opět probudilo. Nesmírná láska ke společníkům, pocit klidu uprostřed tábora, touha pomoci všem v překonání nepříjemností a pochopit základy složitého světa, jehož problémy jsou poté zásadně řešeny v pokračováních. Vymýšlení možností, jak hrát za případné jiné postavy, zkoušet různé styly, tvořit nové charaktery – je to tak sladké a opojné, a ani po letech se na tom nic nezměnilo.
Nic to nemění na tom, že má hra celou řadu chyb. Jedna z těch nejpalčivějších je bohužel očekávaná a nelze s ní nic dělat – Dragon Age je hra. Pouze hra. A jakákoliv svoboda je pouhou iluzí skrytou v herním kódu (jen napsat to mě bolí). Vaše postava málo kdy řekne, co byste úplně řekli vy, a mnoho situací bude mít řešení pouze řešení, které vám nebude vyhovovat. Je to skutečně škoda a ničí to roleplaying zážitek. Ale stejný problém má i Mass Effect. Zatím jsme, a zřejmě ještě dlouho budeme, otroci herních skript.
Dalším problém jsou bugy. Až mě při mém replayi překvapilo, kolik má Dragon Age nepříjemných bugů. I na neoficiální wiki na vás při každém questu praští do tváře nějaký červený brouk. Přičemž některé jsou velmi nepříjemné, například nutnost vykonání questů v určitém pořadí, jinak se může nějaký zablokovat. Je to na budku.
A nakonec slavný nesvař – „nudné části hry“. Mezi fanoušky bude vždy probíhat vášnivá diskuse, co je horší. Jestli Věž mágů nebo Orzammar. Já osobně se z vícero důvodu přikláním k tomu druhému, ale především proto, že tam je několik velkých lokací tvořenými bludišti a nepřáteli, které zbytečně natahují herní dobu. Zřejmě tomu tak je i proto, že Orzammar měl původně být poslední lokací před finálám hry, tedy hordy nepřátel asi měli prokázal vaše schopnosti. Při replayi sem ale zjistil, že ani město trpaslíků není tak hrozné, jak si to pamatuji ale stejně je podstatné to zmínit – hra má lokace které jsou čistě o boji, a jen sem tam se střípkem příběhu. Do jisté míry to naplňuje tu taktizační složku hry, ale pro mnohé to může být jen frustrující výplň.
Ano, Dragon Age má mnoho chyb – přesto ale nechávám plné hodnocení. Je to neobjektivní, kaju se, ale směrem k této hře jsem jako Potterhead – i ti se pro svůj svět objektivy vzdávají. Já to dělám pro Dragon Age. Zkuste to prosím brát tak, že v jednom chlapci vzbudila tato hra takové pocity, vášeň a naprosto proměnila jeho pohled na hry, že si to hodnocení nakonec zaslouží.
Myslím, že každý, kdo se považuje za vášnivého hráče her, i kdyby to měl být jen Majong a Solitaire, má nějakou hru, kterou považuje ve svém životě za přelomovou. Já mám nostalgický vztah k mnoha skvělým hrám, jako je třeba Legend of Kyrandia, nebo i horším, jako je například Mask of Eternity. Tyto hry mě formovali jako hráče, ale nedá se to srovnávat s mým zážitkem při hraní Dragon Age. Svět, který se přede mnou objevil byl tak dokonalý, propracovaný, zábavný a se skvělými postavami. Dva, možná tři týdny jsem nežil ničím jiným než touto hrou, byla to snad jediná hra, do které jsem se vážně natolik ponořil, že jsem silně zanedbával své povinnosti. Myslím, že nyní už chápu, proč to mnoha lidem moc neřekne. Byly tu jiné hry, které na ně měli stejný vliv. Třeba Planescape: Torment, Baldur's Gate nebo i třeba starý dobrý World of Warcraft. Ale Stvořitel mi pomoc, pro mě tou hrou byl a je Dragon Age.
Většina hráčů to již mým pohledem asi hodnotit nebude, protože v jejích očí není DA:O zase tak přelomové. Ostatně, herní mechaniky jako je taktika, společníci a rozhodnutí ovlivňující svět nebyli ani v roce 2009 nějaká žhavá novinka. Někteří píšou o návratu k old school, jiní, že nemá moc co nabídnout. Já za sebe mohu pouze říct, že se jednalo o velmi jedinečný zážitek, který bude v mém srdci mít velmi zvláštní místo. Asi jako pro jiné „old school“ hry, které s Dragon Age srovnávají.
Když jsem nyní, v rámci přežití karantény, hrál znova, vše se opět probudilo. Nesmírná láska ke společníkům, pocit klidu uprostřed tábora, touha pomoci všem v překonání nepříjemností a pochopit základy složitého světa, jehož problémy jsou poté zásadně řešeny v pokračováních. Vymýšlení možností, jak hrát za případné jiné postavy, zkoušet různé styly, tvořit nové charaktery – je to tak sladké a opojné, a ani po letech se na tom nic nezměnilo.
Nic to nemění na tom, že má hra celou řadu chyb. Jedna z těch nejpalčivějších je bohužel očekávaná a nelze s ní nic dělat – Dragon Age je hra. Pouze hra. A jakákoliv svoboda je pouhou iluzí skrytou v herním kódu (jen napsat to mě bolí). Vaše postava málo kdy řekne, co byste úplně řekli vy, a mnoho situací bude mít řešení pouze řešení, které vám nebude vyhovovat. Je to skutečně škoda a ničí to roleplaying zážitek. Ale stejný problém má i Mass Effect. Zatím jsme, a zřejmě ještě dlouho budeme, otroci herních skript.
Dalším problém jsou bugy. Až mě při mém replayi překvapilo, kolik má Dragon Age nepříjemných bugů. I na neoficiální wiki na vás při každém questu praští do tváře nějaký červený brouk. Přičemž některé jsou velmi nepříjemné, například nutnost vykonání questů v určitém pořadí, jinak se může nějaký zablokovat. Je to na budku.
A nakonec slavný nesvař – „nudné části hry“. Mezi fanoušky bude vždy probíhat vášnivá diskuse, co je horší. Jestli Věž mágů nebo Orzammar. Já osobně se z vícero důvodu přikláním k tomu druhému, ale především proto, že tam je několik velkých lokací tvořenými bludišti a nepřáteli, které zbytečně natahují herní dobu. Zřejmě tomu tak je i proto, že Orzammar měl původně být poslední lokací před finálám hry, tedy hordy nepřátel asi měli prokázal vaše schopnosti. Při replayi sem ale zjistil, že ani město trpaslíků není tak hrozné, jak si to pamatuji ale stejně je podstatné to zmínit – hra má lokace které jsou čistě o boji, a jen sem tam se střípkem příběhu. Do jisté míry to naplňuje tu taktizační složku hry, ale pro mnohé to může být jen frustrující výplň.
Ano, Dragon Age má mnoho chyb – přesto ale nechávám plné hodnocení. Je to neobjektivní, kaju se, ale směrem k této hře jsem jako Potterhead – i ti se pro svůj svět objektivy vzdávají. Já to dělám pro Dragon Age. Zkuste to prosím brát tak, že v jednom chlapci vzbudila tato hra takové pocity, vášeň a naprosto proměnila jeho pohled na hry, že si to hodnocení nakonec zaslouží.
Alan Wake II: The Lake House
Pro: Skvělý svět, příběh, společníci, a vlastně vše co vás napadne :)
Proti: Některé části hry jsou nudné a pouze o boji, nemálo nikdy neopravených bugů