K plnohodnotnému dohrání Half-Life 2 a jeho dvou epizodických pokračování jsem se dostal až v prosinci minulého roku. Kdysi dávno jsem si sice vyzkoušel pár zápasů v deathmatchi, to bylo ještě v jedné z počítačových heren, které tehdy frčely, ale o příběhové stránce jsem vlastně nevěděl zhola nic. Jelikož jsem se rozhodl napsat komentář jen k té nejlepší a nejzábavnější části a zbylé dvě jen letmo srhnout, mohu se do toho směle pustit zde, u Epizody Dvě.
Původní HL 2 mě bavil především v první polovině, v té druhé už jsem na sobě místy pozoroval pocit očekávání konce, který se ne a ne dostavit. Ocenil jsem především jízdu vznášedlem a buginou, misi v Ravenholmu, grafickou stránku, fyzikální model a jednotlivé postavy. Konec v budově nepřátelské rasy Combine mě za srdíčko příliš nevzal a hra mi zde připadala poměrně nudná. Bohužel, právě zde začínala a nějakou dobu pokračovala Half-Life 2: Episode One. Pro mě osobně nejslabší díl z celé trilogie. Od začátku do konce jsem se prostě, nevím proč, vůbec nebavil. Neříkám, že by třeba zpracování nějak pokulhávalo, jen mě prostě útěk z City 17 nějak neohromil. Příběhem, minimem novinek a už vůbec ne jednotlivými lokacemi.
Do Half-Life 2: Episode Two jsem se tedy pustil po několikadenní pauze bez jakýchkoliv očekávání, zkrátka jen pro to, abych zakončil rozjetý příběh. A bum ho! Jakmile jsem se vyhrabal z havarovaného vlaku a ocitl se v dolech plných slizké havěti, nedokázal jsem se od počítače odtrhnout až do unikátního (a hořkého) konce. Jako kdyby tady najednou atmosféra zase ožila a má chuť ke hraní s ní. V průběhu celé epizody jsem nenarazil na vyloženě slabé místo, jízda s buginou mě samozřejmě opět potěšila, prozkoumávání zdánlivě opuštěných osad a budov v krásné horské scenérii bylo nepopsatelné, stejně jako první seznámení s Combine Advisorem. Na druhou stranu oni vychvalovaní Hunteři mě zase tolik nezaujali, oproti jiným nepřátelským jednotkám do nich stačilo nasypat o něco více nábojů a bylo hotovo. Každopádně ale i za nové druhy protivníků ode mě míří této hře pochvala. Poslední mise je zcela ojedinělá, měl jsem spíše pocit, že hraji něco jako 1st person real-time strategii než obyčejnou střílečku. Prostě bezva. Skvělé zakončení výborné hry. 85%.
Pozn.: můj druhý nejoblíbenější uživatel DH Drolin celé sérii postupně udělil 20% a méně, což sice úplně nechápu, ale plně RESPEKTUJI a musím uznat, že mě to dnes i vcelku pobavilo. 85, 90, 80, 95, 90..šup tam nekompromisních 20% :)
Původní HL 2 mě bavil především v první polovině, v té druhé už jsem na sobě místy pozoroval pocit očekávání konce, který se ne a ne dostavit. Ocenil jsem především jízdu vznášedlem a buginou, misi v Ravenholmu, grafickou stránku, fyzikální model a jednotlivé postavy. Konec v budově nepřátelské rasy Combine mě za srdíčko příliš nevzal a hra mi zde připadala poměrně nudná. Bohužel, právě zde začínala a nějakou dobu pokračovala Half-Life 2: Episode One. Pro mě osobně nejslabší díl z celé trilogie. Od začátku do konce jsem se prostě, nevím proč, vůbec nebavil. Neříkám, že by třeba zpracování nějak pokulhávalo, jen mě prostě útěk z City 17 nějak neohromil. Příběhem, minimem novinek a už vůbec ne jednotlivými lokacemi.
Do Half-Life 2: Episode Two jsem se tedy pustil po několikadenní pauze bez jakýchkoliv očekávání, zkrátka jen pro to, abych zakončil rozjetý příběh. A bum ho! Jakmile jsem se vyhrabal z havarovaného vlaku a ocitl se v dolech plných slizké havěti, nedokázal jsem se od počítače odtrhnout až do unikátního (a hořkého) konce. Jako kdyby tady najednou atmosféra zase ožila a má chuť ke hraní s ní. V průběhu celé epizody jsem nenarazil na vyloženě slabé místo, jízda s buginou mě samozřejmě opět potěšila, prozkoumávání zdánlivě opuštěných osad a budov v krásné horské scenérii bylo nepopsatelné, stejně jako první seznámení s Combine Advisorem. Na druhou stranu oni vychvalovaní Hunteři mě zase tolik nezaujali, oproti jiným nepřátelským jednotkám do nich stačilo nasypat o něco více nábojů a bylo hotovo. Každopádně ale i za nové druhy protivníků ode mě míří této hře pochvala. Poslední mise je zcela ojedinělá, měl jsem spíše pocit, že hraji něco jako 1st person real-time strategii než obyčejnou střílečku. Prostě bezva. Skvělé zakončení výborné hry. 85%.
Pozn.: můj druhý nejoblíbenější uživatel DH Drolin celé sérii postupně udělil 20% a méně, což sice úplně nechápu, ale plně RESPEKTUJI a musím uznat, že mě to dnes i vcelku pobavilo. 85, 90, 80, 95, 90..šup tam nekompromisních 20% :)
Pro: lokace, atmosféra, noví nepřátelé, poslední mise
Proti: délka hry, nedokončený příběh