Dohráno 2016. Dark souls 2 jsem začal hrát poměrně brzo po dohrání prvního dílu, takže mě potěšil lepší grafický vzhled, sice to nebyl žádný zázrak, ale oproti jedničce velký skok dopředu.
Cítil jsem se tedy jako již zkušený hráč, nicméně i tak mě velmi rychle zaskočila nová mechanika, kdy po vaší smrti vám hra ještě snižuje vaše HP, jde to sice pak trochu vylepšit prstenem, ale pro špatně hráče jako jsem já to bylo dost nepříjemné po celou hru. Naopak jsem uvítal možnost fast travel mezi bonfiry již od začátku hry.
Dvojka byla ve srovnání s původními Dark Souls poměrně kritizována za neoriginální a opakujici se většinou humanoidní bossy, to je pravda že první díl byl v tomto rozmanitější, ale tato verze DS 2 se všemi DLC tomuto trochu pomohla.
Na všech třech dílech mě trochu mrzí, že kromě bossů na cut scén v podstatě nehraje žádná hudba, přitom když hraje tak je úžasná. Naštěstí aspoň teď šel fromsoft do sebe a v Sekiru už jede soundtrack celou dobu.
Z dnešního pohledu bloodborne i dark souls 3 jsou hry výrazně lépe vypadající a hratelnostně dotaženější, ale ve své době, když těchto her nebylo tolik jsem z ní byl nadšený.