Na úvod musím upozornit, že adventuy, nejsou úplně můj oblíbený herní žánr, ovšem manžel Jumas, je hraje asi nejčastěji, tak mě občas k nějaké navede. Horké léto z dětství znám, ale nikdy jsem ho pořádně nehrála. Letos v rámci herní výzvy 2020 se mi hodilo do jedné z kategorií, tak jsem se do něj pustila.

Izer, který hru dabuje, mi občas přijde vtipný. Že bych se ale u hry lámala smíchy, to se říci nedá. Možná jsem se občas uchýlila k mírnému pousmání. Hlavní postava Honza Majer mi na první pohled nebyla nikterak sympatická, ale Izer jí nějakým zázrakem vykouzlil celkem příjemný charakter. Prostředí je na hru z roku 1998 celkem odpovídající a herní mechaniky ujdou. Rozčilovalo mě ovládání inventáře, nevadilo mi, že je přes mezerník, ale nebylo to moc intuitivní.

Na prvním ostrově mi vše ještě přišlo vcelku logické (pominu-li opičí bombu) a druhý ostrov lidojedů, ještě s přimhouřením oka šel. Ale co se odehrávalo ve třetí lokaci mafiánském sídle to mě vyloženě nebavilo. Úkoly nelogické, absurdní, vycucané z prstu. Musela jsem se dost dívat do psaného návodu, abych přišla na to co za pitomost, zase vývojáři chtějí, abych udělala. Člověk běhá od místnosti do místnosti, což je u adventur celkem běžné, prohlíží si okolí, kde se to Izer snaží zachránit nějakou vtipnou průpovídkou, ale ke konci už mě to lezlo krkem.

Nechci hře křivdit, není to se mnou lehké. Adventury mě moc nebaví a navíc nemám ráda parodie, takže jsem si spíš hru zvolila nešťastně. Byla jsem ráda, že to už skončilo, že to nebylo tak dlouhé a někdy mě i potěšilo, že jsem úkol vyřešila. Ale na moc pěkné hodnocení to bohužel není a dvojku si nejspíš nezahraji.