Koncepčně naprosto geniální hra, svého druhu a ve své době téměř ojedinělá. Test Drive Unlimited jsem si poprvé sehnal v roce 2009 a neskutečně jsem se něj těšil, bohužel jsem neměl dostatečně výkonnou sestavu a i při rozehrání na nejnižší možné detaily se mi stejně trošičku škubal. To se mi pochopitelně vůbec nelíbilo, takovou hru si člověk musí prostě užít naplno. Takže jsem si ještě pár let počkal a nakonec se i dočkal.
Po úpravě vizáže svého charakteru a krátkém letu na havajský ostrov Oahu jsem se ocitl v ráji autíčkářově. Obrovská herní plocha plná nekonečných silnic, již od počátku možnost naprosto volného pohybu po celém ostrově, dealerství všech možných skutečně existujících automobilových značek s pěkně velkou zásobou skladových vozů, nákupy nemovitostí, to vše mě ze začátku naprosto odrovnalo.
Zakoupil jsem tedy povinný první dům a ihned si domluvil schůzku s prodejcem u dealera Alfy. Po chvíli jsem byl na místě, po krátké obhlídce pro mě cenově dostupných vozů jsem se rozhodl pro svůj startovní základ - Alfa Romeo GT. Chlápek v kravatě se mi sice ještě snažil vnutit vyhřívané sedačky a výhodné havarijní pojištění, ale pohrozil jsem mu odchodem ke konkurenci a dal mi naštěstí pokoj. Po utracení většiny mých zbylých peněz jsem ihned vyrazil do ulic, svezl první slečnu stopařku, která mě ale ještě v polovině cesty opustila. Při vystupování říkala něco jako: "Jezdíš jako hovado, ty hovado!". Nevadí. Pokračoval jsem dále a účastnil se jednoho závodu za druhým, vyhrával, něco málo zase našetřil a šup zpátky do autosalonu. Tentokráte už ke svému oblíbenému panu Nissanovi. Tam jsem si napoprvé pořídil nejsilnější verzi 350Zka a po dalších vyhraných závodech konečně svůj milovaný Skyline. S tím jsem byl samozřejmě naprosto spokojen ve zrychlení i ovládání a než jsem si pořídil ještě další výkonnější střelu, uběhlo mnoho a mnoho hodin herního i reálného času.
S nabídkou vozidel jsem byl tedy nadmíru spokojen. Stejně tak s jejich zpracováním, a to i v interiéru. Jízdní vlastnosti mi také připadaly celkem solidní. Silnice již na mě tak skvělým dojmem nepůsobily a zejména některé typy převýšení spojené s klopením mi způsobovaly akorát nervy. Hlavně tedy při hodně dlouhých závodech, kde jsem si snažil celou dobu držet čelní příčku a těsně před koncem jsem jak na potvoru skončil otočený v protisměru, tedy v tom lepším případě. Ostrov je sice obrovský, ale nakonec nenabízí vůbec tolik vyžití, kolik by hráč vlastně čekal. Jelikož jsem multiplayer nezkoušel a tím se možná i o nějaký ten obsah ochudil, mojí nejoblíbenější činností tedy byla volná jízda po neskutečně rozsáhlé herní ploše. Hra je to výborná, pro mě tedy jednoznačně, ale k dokonalosti jí ještě určitě něco chybí. Plus nevyzkoušený multiplayer, což je moje chyba, ale v hodnocení ji prostě zohlednit musím. Jo a bugy to má taky. 80%.