Po mnoha a mnoha letech jsem si musel Need for Speed: Carbon znovu nainstalovat a zahrát, abych si vzpomněl, co že tam bylo vlastně špatně a proč jsem se k němu oproti předchozím dílům nikdy nevracel. A už to vím.
Je to kombinace nechutné šedivé grafiky, otravných, až uši rvoucích pazvuků a prapodivného chování vozidel. Vezmu to tedy postupně. Že se tvůrci znovu vrátili k nočnímu režimu mi vůbec nevadí, ba naopak, k pouličním závodům nebo duelům v kaňonu prostě tma neodmyslitelně patří. Vadí mi, že město samotné vypadá absolutně otřesně a určitě ještě hůře, než to prosvícené a jakoby živé z o dva roky staršího Need for Speed: Underground 2. Grafické nastavení jsem měl na maximu a přesto mi připadalo, že jezdím v nějaké divné šedé mlze. Když jsme už u toho nastavení, hra ho tedy moc nenabízí, palec nahoru akorát za možnost vypnutí (ani nevím jak to správně nazvat) "zrychlovacích čar za vozidlem".
Dalším bodem je zvuk a hudba. Prostorový zvuk je pochopitelně výborný a podkres, který hraje v menu, návykový. Ovšem hudební doprovod přímo ve hře za jízdy je zcela o ničem. Celkem nemilé překvapení, sountracky k Underground 2 a Most Wanted si pustím někdy i dnes a pořád mají grády. Tady prostě nic. Zvuky vozů bych ohodnotil lehkým nadprůměrem, tady se na to tvůrci úplně nevyflákli. To nejhorší tedy zůstává na konec. Pískání pneumatik. Za každé situace, prostě neustále. Po půlhodině hraní měla moje hlava tendenci explodovat. Vyřešil jsem to tedy lišácky nastavením "ostatních zvuků" na 40%. Hudbu ve hře jsem úplně ztlumil a hlasitost motoru zůstala na 100%. To je to jediné, co se tady dá nějak rozumně dlouhodobě poslouchat.
No a tím posledním ze smrtelné trojkombinace je samotné chování vozidel. Zejména ze začátku u těch nejslabších neupravených vozidel (v mém případě Afla Brera) řídíte pocitově špatně obrobený kus železa, který sebou neustále divně trhá a zasekává se o neopracované otřepy. Situace se o něco zlepší až později, kde již brázdíte město a jeho okrajové části s maximálně upraveným výkonným vozem. Tady už si totiž všímáte jen té neuvěřitelné rychlosti a modlíte se, ať v příští zatáčce nesletíte skrze zábradlí do temné propasti. Takový sprint v kaňonu s extrémně naducanou Mazdou RX-7 za melodie Wankelova m(r)otoru na plný plyn, no páni..
To špatné tedy bylo řečeno a nyní začnu i trošičku chválit. Příběhová linka mi vyhovovala, i svou návazností na Need for Speed: Most Wanted, ústřední záporák je patřičně namyšlený a slizký a celou dobu se těšíte, až ho na konci zničíte a vyženete z města.
Herní princip založený na dobývání a chránění městských částí zakončený závody s bossy byl zajímavý, později už ale spíše nudný a stereotypní. Naštěstí to trápení netrvalo moc dlouho.
Možnost tuningu se zde naštěstí o něco zase rozšířila a ve své podobě mi naprosto vyhovovala. Parťáci byli zajímavým zpestřením, ale že bych je tedy nějak urputně používal, to ne.
Největším plusem tohoto dílu je rozhodně úžasný vozový park rozdělený do kategorií Tuner, Muscle a Exotic. Krom levné pseudo "ameriky" Chrysleru 300C, kterým u nás jezdí snad jen cikády, chtějící udělat dojem na své opuchlé sestřenice, souhlasím s každým zdejším vozidlem. Především chválím přidání celé řady brutálních muscle kár.
Nezbývá mi tedy než naprosto souhlasit se zdejším hodnocením, které je v tuto chvíli ustáleno na přesně 65%. Původně jsem uvažoval spíše nad 40-50%, ale autíčka jsou zde nastavena naprosto dle mého gusta a pokud mě moc nebavila kariéra, tak jsem si vše vynahradil na parádních a těžkých výzvách. Plus variace na achievementy v podobě "karet". 65%.
Je to kombinace nechutné šedivé grafiky, otravných, až uši rvoucích pazvuků a prapodivného chování vozidel. Vezmu to tedy postupně. Že se tvůrci znovu vrátili k nočnímu režimu mi vůbec nevadí, ba naopak, k pouličním závodům nebo duelům v kaňonu prostě tma neodmyslitelně patří. Vadí mi, že město samotné vypadá absolutně otřesně a určitě ještě hůře, než to prosvícené a jakoby živé z o dva roky staršího Need for Speed: Underground 2. Grafické nastavení jsem měl na maximu a přesto mi připadalo, že jezdím v nějaké divné šedé mlze. Když jsme už u toho nastavení, hra ho tedy moc nenabízí, palec nahoru akorát za možnost vypnutí (ani nevím jak to správně nazvat) "zrychlovacích čar za vozidlem".
Dalším bodem je zvuk a hudba. Prostorový zvuk je pochopitelně výborný a podkres, který hraje v menu, návykový. Ovšem hudební doprovod přímo ve hře za jízdy je zcela o ničem. Celkem nemilé překvapení, sountracky k Underground 2 a Most Wanted si pustím někdy i dnes a pořád mají grády. Tady prostě nic. Zvuky vozů bych ohodnotil lehkým nadprůměrem, tady se na to tvůrci úplně nevyflákli. To nejhorší tedy zůstává na konec. Pískání pneumatik. Za každé situace, prostě neustále. Po půlhodině hraní měla moje hlava tendenci explodovat. Vyřešil jsem to tedy lišácky nastavením "ostatních zvuků" na 40%. Hudbu ve hře jsem úplně ztlumil a hlasitost motoru zůstala na 100%. To je to jediné, co se tady dá nějak rozumně dlouhodobě poslouchat.
No a tím posledním ze smrtelné trojkombinace je samotné chování vozidel. Zejména ze začátku u těch nejslabších neupravených vozidel (v mém případě Afla Brera) řídíte pocitově špatně obrobený kus železa, který sebou neustále divně trhá a zasekává se o neopracované otřepy. Situace se o něco zlepší až později, kde již brázdíte město a jeho okrajové části s maximálně upraveným výkonným vozem. Tady už si totiž všímáte jen té neuvěřitelné rychlosti a modlíte se, ať v příští zatáčce nesletíte skrze zábradlí do temné propasti. Takový sprint v kaňonu s extrémně naducanou Mazdou RX-7 za melodie Wankelova m(r)otoru na plný plyn, no páni..
To špatné tedy bylo řečeno a nyní začnu i trošičku chválit. Příběhová linka mi vyhovovala, i svou návazností na Need for Speed: Most Wanted, ústřední záporák je patřičně namyšlený a slizký a celou dobu se těšíte, až ho na konci zničíte a vyženete z města.
Herní princip založený na dobývání a chránění městských částí zakončený závody s bossy byl zajímavý, později už ale spíše nudný a stereotypní. Naštěstí to trápení netrvalo moc dlouho.
Možnost tuningu se zde naštěstí o něco zase rozšířila a ve své podobě mi naprosto vyhovovala. Parťáci byli zajímavým zpestřením, ale že bych je tedy nějak urputně používal, to ne.
Největším plusem tohoto dílu je rozhodně úžasný vozový park rozdělený do kategorií Tuner, Muscle a Exotic. Krom levné pseudo "ameriky" Chrysleru 300C, kterým u nás jezdí snad jen cikády, chtějící udělat dojem na své opuchlé sestřenice, souhlasím s každým zdejším vozidlem. Především chválím přidání celé řady brutálních muscle kár.
Nezbývá mi tedy než naprosto souhlasit se zdejším hodnocením, které je v tuto chvíli ustáleno na přesně 65%. Původně jsem uvažoval spíše nad 40-50%, ale autíčka jsou zde nastavena naprosto dle mého gusta a pokud mě moc nebavila kariéra, tak jsem si vše vynahradil na parádních a těžkých výzvách. Plus variace na achievementy v podobě "karet". 65%.
Pro: vozový park, výzvy, parťáci, příběh, filmečky, Cross, karty
Proti: grafika, zvuky a hudba obecně, chování vozů