Tenkrát ještě ani nestačilo utichnout šílenství z pánprstenovské filmové trilogie a necelý rok po třetím filmu vyšla vynikající real-time strategie s originálním konceptem pevně stanovených základen a orientací na jednotky, potažmo hrdiny. Jelikož jsem v té době neměl dostatečnou sestavu (ano, píši to skoro v každém komentáři..), chodili jsme s kamarádem do počítačových kaváren/heren a soupeřili spolu v krátkých úderných zápasech. Na tyto chvíle nezapomenu a (nejen) proto řadím The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth na přední příčky ve svém žebříčku strategií obecně.

Příběhová linka zde výborně kopíruje filmovou trilogii a sem tam si i něco lehce přidá. Počínaje průchodem dolů Morie a soubojem s Balrogem, přes všechny důležité události a monstrózní bitvy, konče samozřejmě klasickým happyendem. Nejzajímavější mi přišla asi bitva u Helmova Žlebu. Přidal bych tady akorát tak asi 3x více jednotek na obou stranách. Hradby působily strašně prázdně a celkově to ubíralo misi na velkoleposti.

Z pouhých čtyř frakcí, které hra nabízí, je celkem těžké vybrat a proto jsem hrál vždy za tu náhodně zvolenou. Kladné mají základnu opevněnou a soustředí se spíše na obranu a silnější hrdiny, kteří na vyšším levelu dokáží nadělat pořádnou paseku, zatímco záporné hledí především na neustálé útočení a oslabování protivníka hordou jednotek.

Hudební a grafické zpracování bylo, dle mého názoru, ve své době na jedničku, poměrně rychlé multiplayerové zápasy dodávaly hře šťávu a samotná kampaň neměla chybu, tedy možná až na svou délku. O dva roky později vyšlo pokračování The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II, ve kterém přibyly nové rasy, možnost stavět budovy mimo předem dané pozice, tvorba vlastního hrdiny a spousta dalšího zajímavého obsahu včetně datadisku The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II: The Rise of the Witch King. Ale i přes to všechno si myslím, že první díl zůstal nepokořen. 90％.