Neslibovala jsem si od této hry moc. Čekala jsem zajímavý, snad i psychologický příběh, ale nedělala jsem si iluze, že by to byla hra, kterou bych hodnotila nějak vysoko (80+). Za nevzhlednou grafiku body skoro nikdy nestrhávám a to, že hra má pixelatou grafiku, tak ani to neshledávám jako nic špatného. Ale...

Ale pokud hra vypadá tak, že hned na jejím začátku si nejsem jistá, zdali jsem se někde nepropadla "texturou" (pixelovou kostičkou?), tak je asi něco špatně. Až po chvíli jsem identifikovala, že s postavou stojím kdesi venku. Ale tak co, zorientovala jsem se a pokračovala dál. Ovšem lepší už to nebylo. Hra je založena na interakci s předměty. Jenže problém byl, že kvůli grafice jsem nebyla schopná rozpoznat, jaký předmět přede mnou leží (až na kytaru a nábytek). Naštěstí z komentáře postavy se pak dalo pochopit, o co se jedná, ale esteticky na mě hra působila odporně.

Grafickou hrůzu jsem ve své mysli raději odsunula stranou a zaměřila se na to, co mi hra chce svým příběhem říct. Námět je to pěkný. Přece jenom si nevybavuji moc her, které by se věnovaly patologickým vztahům mezi partnery. A psychický tyran zde byl vystižen dobře (shazující řeči, vzbuzování závislosti, distancování oběti od rodiny a přátel), za to tvůrce hry chválím. Ovšem měla jsem s tímhle jeden problém. Dle mého by tento patologický vztah vynikl ještě víc, pokud by mi byly ukázány alespoň nějaké střípky z toho, jaký byl vztah na začátku, kdy byl ještě normální. Tak by byl vytvořen skvělý kontrast a asi by to více zapůsobilo.

Co k tomu říct více. Občas mě při hraní napadlo, že i zadarmo je to drahé. Ale tvůrce hry jsem podpořila malou finanční částkou za snahu přiblížit zajímavé téma, které bohužel nebylo zpracováno dobře.