I přes lákavé téma pro většinu špatně stravitelný indie titul, ve kterém vidím spirituálního nástupce Pathologic. Hustá atmosféra, zajímavé postavy, tajemný příběh který se nikdy zcela neobnaží. Město s nemilosrdnou kulturou ovlivněnou nadpřirozenými silami, mocné rodiny a spolky které zde musí koexistovat, protagonista kterého k tomu všemu váže osud. Obě hry implementují nekonvenční herní design, který mnohým opravdu nesedne, ale jiným přinese o to unikátnější zážitek.

Sinking City je přístupnější než Pathologic. Postavy jsou na pár výjimek dobře dabované, i přes slabší animace prezentují svůj charakter. Vyprávění je přímější a srozumitelné i pro širší publikum. Kraftění má rozsáhlé využití, a je jednoduché, přímočaré, dochází k němu celkem organicky.
Zatímco hledat suroviny v Pathologic byla fuška, Oakmont je plný nebezpečných čtvrtí a domů, kde se můžete zásobovat. Bedny se po čase naplní, lokace lze navštěvovat opakovaně. No a hlavně, Sinking City vás nikdy netlačí z hlediska času. Naopak, vyloženě si říká o pomalé tempo hraní.

Na nejvyšší detektivní obtížnosti vám hra nebude radit, co dělat - sami se musíte rozhodnout jestli je potřeba s někým promluvit, něco hledat v archivu nebo se někam vydat. Toto je opět prvek vlastní i Pathologic, kde nepozorný hráč mohl tápat co má dělat.

Boj? Boj! Nebál bych se přirovnání k archaickému survival hororu, což je ze strany tvůrců odvážné. Munice si ponesete až tři zásobníky pro každou zbraň (včetně nábojů ve zbrani) a surovin pro výrobu munice unesete na pár kulek. Tím se hra vyhnula velkému neduhu Pathologic, kde po seznámení se s pohyblivostí cen a výhodným zabíjení nepřátel šlo velice snadno naakumulovat dost munice pro vyhlazení města. V Sinking City křečkovat nejde, ale suroviny jsou neustále dostupné. 

Při bezhlavé střelbě náboje dojdou dřív než řeknete "do prdele". I proto je, hlavně na nejvyšší obtížnosti, nutné použití pastí, granátů a řádně nabroušené lopaty. Pointa cihly mi však stále uniká.
Dokážu pochopit, proč mnohým bojový systém nesedí, ani v nejmenším jim to nemám za zlé. Zároveň musím poznamenat, že v rámci hry smysl dává. S názory, že by hra byla bez bojového systému lepší, nesouhlasím, byla by leda přístupnější.
Já osobně jsem si boj v Sinking City užil, je zproštěn triviálního "namiř a klikni".

Stejně jako v Pathologic, většinu času chodíte odněkud někam a to je zdrojem nevyhnutelné repetivnosti, která může být na obtíž. Oakmont je rozlehlý, jenže většina budov tvoří pouze kulisu, občas příliš generickou. Pro pohyb spoléháte na fast-travel, město nedoceníte jako celek.
Interiéry některých budov jsou zchátralé, jako kdyby se o ně nikdo nestaral už desítky let a seděly by spíš na svět Falloutu. Dojem z interiérů hodně kazí i to, že se opakují. Pokud mám být férový, jsou blockbustery kterým opakování interiérů prochází dodnes. 

Příběh se mi hodně líbil a to nejsem fanoušek Lovecrafta. Na můj vkus však velké množství krátce účinkujících postav, které rychle zapomenete. Méně je někdy více.
Aniž bych dělal spoilery, konec je zpracovaný stejně jako v Pathologic - dostanete krátkou cutscénu a během titulků můžete přemýšlet nad tím, jaký dopad mělo vaše finální rozhodnutí ve větším měřítku. Já osobně tohle žeru, ale zase na druhou stranu chápu, že pro někoho to bude zklamání.

Za necelých 40 hodin jsem se nesetkal s pádem nebo zaseknutím způsobeným technickým nedostatkem, žádné frustrující bugy mě nepotkaly. Ovládání bude subjektivní, zvlášť co se týče bojových částí. Trvalo mi hodinku nebo dvě, než jsem si osvojil kdy co mačkat. Pro hraní této hry preferuji gamepad. Pohotovost střílení a přesnost nejsou tak kritické jako správná volba zbraně a postupu, a boje tvoří jen menší procento hraní. Většinu času chodíte a vzhledem k uvolněnému tempu je lepší se moct v křesle "vyvalit". Většina lidí u toho alespoň těch 35 hodin nechá.

Sinking City mě nadchlo úplně stejně jako Pathologic a díky větší přístupnosti se k němu ještě několikrát vrátím. Těžko bych ale dokázal hru někomu doporučit, protože objektivně mi je jasné, že málokdo se mnou toto nadšení bude sdílet. Na druhou stranu si neodpustím hodnotit ryze subjektivně na základě vlastního zážitku, který byl opravdu jedinečný.