A je to tady. Poslední výprava s Nathanem se vší parádou. Uncharted 4 vylepšuje snad vše, co se dá a pro mnohé hráče jde o vrchol série. Všichni známe pořekadlo, že v nejlepší se má přestat a Naugthy Dog vrchol odhadlo na jedničku. Dlouho se mi všechny čtyři díly válely v poličce a chtěl jsem je logicky projet popořadě. Bohužel se mi povedlo za jistých okolností si vyspoilovat většinu důležitých částí děje čtyřky, ale bylo to až tak na škodu?

No, z hlediska zážitku z prvního pocitu hraní, určitě ano, protože A Thief's End obsahuje několik dobrých zvratů nebo tradičních Uncharted wow momentů. Ochudil jsem se o objevení bráchy Sama, Nateův problém s Elen, vlastně celé odhalení Averyho pokladu, zvrat s Rafem a jeho finální souboj a samozřejmě sladký epilog. Ty idiote... no stane se. Ti, kteří přečetli spoiler část, si teď musí ťukat na čelo, ale já si i přesto hru užil. Nepamatoval jsem si totiž všechny vedlejší i podstatné informace a jak na sebe děj a objevování Averyho pirátského pokladu navazuje, ale přesto jsem z hry získal hodně a to díky tomu, že jsem přilnul k sérii Uncharted jako takové. Je těžké ji nemilovat nebo alespoň nemít rád a proto je poslední pouť s Nathanem Drakem speciální. Tak nějak jsem ho během hraní poznal a proto, když za něj hrajete v posledním díle, je vám tak nějak ještě blíž než před tím. Především díky výborně napsanému příběhu a zvládnuté vykreslení Nateových pocitů, když na tom nebyl nejlíp. Každý výstup nebo pád na držku ze skály, každou vyřešenou hádanku či každý vtípek jste prostě pocítili s ním včetně té neprokouknutelné snahy se udobřit s Elenou, protože sám věděl, jak to posral. Určitě v jeho kůži pár z nás bylo, včetně mě . Vztah s Elen nebo Sullym mi prostě budou chybět, protože máte pocit, že většina postav ze série jsou prostě lidi, se kterými byste si dokázali přestavit kamarádství. Když naskočily závěrečné titulky, nevyhnul jsem se divnému prázdnu v mé neexistující ateistické duši.

Příběh a ukončení ale není jedinou věcí, kterou vám A Thief's End vyrazí dech. Druhou věcí po nostalgii, kterou vám vyrazí dech, je grafika. Za chvíli to budou 4 roky od vydání a nezdá se, že by hra zestárla. Animace a modely hlavních postav jsou špičkové! Póry, pot, i mírný pohyb obličejových svalů, který perfektně vyjádří patřičnou emoci, gestikulace, řeč těla a samozřejmě dabing. Je to jako se koukat na film. Nesmím vynechat do detailů vypiplané prostředí a jeho interakce s postavami - pouzdro chrání zbraň před bahnem, duha na zlomu vodopádu, pohyb postav reaguje na pohyb jeepu a mnóho dalších věcí. A samozřejmě hudba s ikonickým hlavní tématem. Je to opravdu jako byste se dívali na 15 hodinový dobrodružný film. Smekám nad tím, jak daleko vývojáři dokázali po technické stránce zajít.

Zbývá trochu popsat hratelnost. Ta dle mě ušla několik kroků kupředu k realističnosti. Zbraně oproti předešlým dílům "kopou", což hru dělá podstatně těžší, protože pokud první střela zdánlivě letí na hlavu, druhá a třetí čechrá vlasy, nikoli vámi kýžený mozek. Měl jsem docela problém, si na to zvyknout a začít střelbu dávkovat. Hru jsem hrál na "hard" a v porovnání s předchozími díly na tu samou obtížnosti ji ono "kopání" ztížilo tak "o polovinu", ať už si pod tím přestavíte cokoli. Mnohokrát měly moje nervy i trpělivost na krajíčku. Naštěstí je v závěrečném dílu funkční stealth a ten mi v soubojích velmi pomohl. Inteligence NPC postav ale taky dostala upgrade a když se váš cíl konečně otočí zády, objevíte se v zorném poli týpka x metrů vedle. Pokud chcete bandu oddělat granáty po skupinkách, začnou chodit jednotlivě. Údajně lze hrou projít z velké části s stealthem, což stojí za to hru dohrát vícekrát. Zbraně jsou klasika, jen více odpovídající realitě (pirátská křesadlovka je lahůdka), krytí je možné rozstřílet, takže se musíte po bojišti více hýbat a kombinovat souboj s pěstmi a zbraněmi. Šplhání po skalách taky získalo víc na věrohodnosti, protože Nathan se krásně rukama natahuje k jednotlivým úchytům a když prší, musíte lézt rozvážně, bez skákání, jinak spadnete. Hra je opravdu prošpikovaná detaily v mnoha jejich aspektech a činí ji tak uvěřitelnou.

I když jsem si děj vyspoiloval, tak jsem si Uncharted 4 neskutečně užil. Je to graficky opojné, příběhově a dobrodružně strhující a emocionálně blízké. Bude málo věcí, které lze hře vyčíst. Klady i mimo jiné staví na tom, že jste fanoušky předchozích dílů, což eskaluje celou tu jízdu ještě výše, a i proto se epilog dohrával hořkosladce. Ačkoli více sladce, protože to, jak je zakončen vám jen vnutí myšlenku "Ty vole... mám chuť si zahrát zase předešlé díly. A díky tomu, jak se vybarvil zlodějíčkův konec, tak mám silné nutkání si pořídit i spin-off The Lost Legacy.