Upřednostňuji, když hra připraví scénu pro nezapomenutelné zážitky místo toho, aby mi je naskriptované podávala a ony se pak vlastně staly fádními. Jedinečné momenty z Verdunu jsou malé střípky z obrazu běsnění první světové války. A v tom ohledu stojí za to.

Hra nabízí celkem čtyři mody, které si je možno doupravit v custom zápasech (např. počasí, či rok bitvy). Nejprve ty méně povedené. Na serverech moc lidí nehraje Deathmatch ani Attrition (teamdeathmatch s omezeným počtem respawnů na stranu). Jednak z tohoto nedostatku hráčů a také z důvodu náhodného spawnování na mapě považuji oba mody za prakticky nehratelné. Vícekrát se mi stalo, že jsem se pokoušel opatrně postupovat, aby se někdo respawnoval přímo kousek za mě a zabil mě. Nízký počet hráčů také v modech vede k dlouhým prodlevám než vůbec někoho na velké mapě potkáte. Zároveň mody úplně vynechávají skvělý prvek střeleckých družstev a armád a degradují hru prakticky jen na střílení s puškami. Nedoporučoval bych jejich hraní ani pro osvojení si hry, na to je zde jiný mód...

Squad defence je kooperativní mód, který staví vaše čtyřčlenné družstvo v roli obránců na jednom z bojišť První světové války proti sílícím vlnám útočníků. Tento mód je myslím nejvhodnější pro začátečníky neboť si mohou osvojit principy hry a cvičit jak střelbu tak zacházení se specifickou výbavou. Nepřátelé se jen hrnou na zákopy, občas vás potrápí dělostřelectvem (s bojovým plynem, kouřem, nebo klasicky výbušnou municí) a vy máte krátký čas mezi vlnami se reorganizovat a sesbírat síly. Bohužel však boti-protivníci v tomto módu jsou často velmi stupidní a běží až k zákopu, než začnou střílet, chodí stejnými cestami a tedy se stačí i s puškou vhodně postavit a kosit je. A hra končí dokud neprohrajete, což může znamenat, že jedna hra trvá i déle než hodinu a půl.

Vrcholem hry je potom mód Frontlines, který nádherně zosobňuje princip válčení za Velké války. Obě strany začínají ve svých zákopech a střídají se v útoku na zákop protivníka. Pokud uspějí, má protivník možnost protiútoku. Vyhrává ten, kdo nejčastěji zákop dobyl a udržel s tím, že hry jsou často velmi vyrovnané a tedy napínavé. Kromě toho, že krásně ilustrují jak bezvýchodný a zoufalý byl boj za samotné války. Boti v tomto modu často doplňují lidské hráče a tedy nepůsobí tak stupidně a naopak si díky nim užíváte vždy plný počet 64 válečníků a tedy pořádnou melu. Pěkné je už menu samotné, kdy jsou jednotlivá historická bojiště zanesena na mapě a vidíte, jaká družstva jsou v místech nasazena. Hráči často ponechávají původní generované názvy a tedy vidíte názvy realistické a zanechává to dojem vskutku frontového boje.

Každé družstvo sestává ze čtyř rolí, zhruba velitel, střelec, střelecká podpora a bojovník na blízko. Avšak výbava těchto rolí se mění nejen podle strany, za kterou hrajete (Dohoda a Centrální mocnosti), ale také podle jednotky, např. palebná podpora může někdy být odstřelovač, jinde to bude kulometčík; velitel může mít k dispozici minometnou podporu, jinde zase kouřovou clonu. Každá jednotka má svou roli na bojišti (je i oficiálně dané dělením na střelecká, ženijní ap. družstva). Dohoda je zastoupena velmi pestrou škálou armád od Ameriky, přes Francouze i s koloniemi, po Australany. Oproti tomu se staví různé specializované jednotky Německé armády (např. slavné Stoßtruppen). Jednotky i jednotlivé role mají Každá jednotka má navíc tři úrovně rolí, které si můžete během hraní postupně odemknout a které vám zpřístupní nejen další zbraně, ale také různé dovednosti. Dovednosti jsou často jen podpůrného rázu, např. rychlejší přebíjení. Soudržnost družstva potom podporuje možnost důstojníků dávat rozkazy kam se mají vojáci vydat a ti za dodržení rozkazů dostávají bonusové zkušenostní body. Taktéž má kolem sebe důstojník auru, která dává kromě zkušenosti také menší bonusy.

V čem hra exceluje je zvuk a celkové realistické zpracování bojiště. Ke kakofonii zvuků na bojišti se připojuje štěkání kulometů, řev mrtvých, rozkazy důstojníků, přelety průzkumných letadel nebo dělostřelectvo. Když třeba mezi střelbou v úzském zákopu uslyšíte z poza rohu rozkaz v jazyce protivníka ke zteči, nebo nedej bože zažehnutí plamenometu, je nejvyšší čas se stáhnout. Zejména bych zmínil zpracování plynové masky, která se hodí proti bojovým plynům, ale omezí vaše zorné pole a také ztlumí veškeré zvuky. Boj v mraku bojového plynu, kde není vidět ani na hrot bajonetu dostává ještě surrealističtější nádech.

Zákopy jsou modelovány, pokud vím, podle skutečných míst a i když jsou to pořád jen zákopy, časem se je naučíte rozlišovat a užívat si ty strategické odlišnosti jednotlivých bojišť. Máte zde jak připravné žebříky na zteč, tak různé strategické pozice pro kulomety nebo odstřelovačská hnízda. Země nikoho je posetá záterasy, ostnatými dráty, krátery a pozůstatky předešlých bojů (např. vyřazené tanky). Do toho se může bojiště dramaticky změnit podle počasí v jakém se bojuje, kdy noční zákopové boje jsou vskutku nejzběsilejším šílenstvím co jsem zažil. Výborná možnost si stiskem jedné klávesy odstranit HUD a tím si zkusit válku ještě o kapku realističtější. Případně jednotlivé prvky HUD lze v nastavení opodle libosti odstranit také.

Z herního hlediska obdivuji, nakolik mi hra přijde vyvážená. Každá jednotka má svou úlohu v boji a bojiště bude utvářeno rozhodnutími jednotlivých důstojníků o tom, kam poslat svou dělostřeleckou podporu nebo kam soustředit útok. Každá zbraň, resp. druh zbraně, má své výhody jak by se dalo čekat, ale působí společně dost vyrovnaně. Pistole vám v zákopu dobře poslouží, ale než se tam dostanete, tak je spíš k smíchu. Puška naopak může sejmout obránce na dálku, ale v zákopu abyste spíš spoléhali na bodák. Bude to vyžadovat trochu jiný způsob boje než jste zvyklí z arkádovitějších stříleček, ale nedá se říci, že by nebyl akční.

Obecně, hra slibuje, že je rozumně realistickým herním zpracováním bojů na západní frontě a domnívám se, že je přesně tím. Nikdy nezapomenu na ten pocit prvního nasazení ve Frontlines v zákopech, kdy celý ten válečný chaos a řev umírajících mě donutil hru na chvíli vypnout a rozdýchat to.