Temný Mesiáš rozhodně není bezchybný. Spíše naopak, nedokonalostí bych u něj našel tolik, že bych je možná ani na prstech všech svých končetin nespočítal. Přesto se jedná o jeden z mých velice oblíbených moderních titulů, na které si jednou za čas rád vyhradím těch slabých pár hodinek.
Pokud bych měl Dark Messiah of Might and Magic k něčemu připodobnit, napadá mě snad jedině starší atmosférický HeXen II.Taktéž se ve své podstatě jedná o střílečku ve fantasy hávu s nějakými těmi RPG prvky. Ty u obou her netvoří jejich podstatu, ale spíše je jen doplňují o pár zajímavých možností. Dále se pak už oba kusy značně rozcházejí. Tím chci jen říct, že fantasy rubaček je na můj vkus strašně málo.
Herní lokace jsou pro mě osobně naprosto skvěle udělané, líbí se mi počáteční hradební styl, pozdější přístav s kotvící lodí a s ní spojené nájezdy nepřátelských jednotek, útočiště orků, jeskyně nebo i rozsáhlé temné podzemní kobky. Každá z nich navíc skýtá pár vedlejších cestiček nebo skrytých míst, kde lze celkem snadno objevit proviant hodnotného typu, povětšinou tedy zbraně. Ačkoliv hraji zejména za válečníka s mečem a štítem, jakmile postupem času naleznu působivé magické dýky, nic jiného už do konce nepoužívám.
No, to bych vlastně trochu lhal. Tou nejlepší zbraní ve hře je totiž vaše dolní končetina, kterou můžete nepřátele například nakopnout do zadnice, odkopnout je od sebe do ohniště a zapálit je tím nebo ještě lépe, jednoduše shodit nic netušícího panáka do propasti. Výborná a velmi účinná ''zbraň''.
Příběh mi moc zajímavý nikdy nepřipadal, ale kvůli němu jsem tuto rubanici také nikdy nehrál. To hlavní, co mě nutí se k Dark Messiah of Might and Magic neustále vracet, je povedený fyzikální engine, herní lokace, různorodí nepřátelé, hlavně tedy orkové a velmi dobrý soubojový systém. Plus noha. 90％.
Pokud bych měl Dark Messiah of Might and Magic k něčemu připodobnit, napadá mě snad jedině starší atmosférický HeXen II.Taktéž se ve své podstatě jedná o střílečku ve fantasy hávu s nějakými těmi RPG prvky. Ty u obou her netvoří jejich podstatu, ale spíše je jen doplňují o pár zajímavých možností. Dále se pak už oba kusy značně rozcházejí. Tím chci jen říct, že fantasy rubaček je na můj vkus strašně málo.
Herní lokace jsou pro mě osobně naprosto skvěle udělané, líbí se mi počáteční hradební styl, pozdější přístav s kotvící lodí a s ní spojené nájezdy nepřátelských jednotek, útočiště orků, jeskyně nebo i rozsáhlé temné podzemní kobky. Každá z nich navíc skýtá pár vedlejších cestiček nebo skrytých míst, kde lze celkem snadno objevit proviant hodnotného typu, povětšinou tedy zbraně. Ačkoliv hraji zejména za válečníka s mečem a štítem, jakmile postupem času naleznu působivé magické dýky, nic jiného už do konce nepoužívám.
No, to bych vlastně trochu lhal. Tou nejlepší zbraní ve hře je totiž vaše dolní končetina, kterou můžete nepřátele například nakopnout do zadnice, odkopnout je od sebe do ohniště a zapálit je tím nebo ještě lépe, jednoduše shodit nic netušícího panáka do propasti. Výborná a velmi účinná ''zbraň''.
Příběh mi moc zajímavý nikdy nepřipadal, ale kvůli němu jsem tuto rubanici také nikdy nehrál. To hlavní, co mě nutí se k Dark Messiah of Might and Magic neustále vracet, je povedený fyzikální engine, herní lokace, různorodí nepřátelé, hlavně tedy orkové a velmi dobrý soubojový systém. Plus noha. 90％.
