Ze začátku to vypadalo velice dobře. Solidní příběh postavený na nepříliš často se ve hrách vyskytující severské mytologii, úvodní seznámení s hráčovou postavou Ragnarem, o chvíli později také s hlavním záporákem, to vše následováno pozdními úvodními titulky mezi potápějícími se troskami s depresivním hudebním podkresem na pozadí. V tuto chvíli jsem si říkal, že to asi bude pecka, kterou jsem v průběhu let úplně minul. První kroky ve hře mě také velice bavily a jednoduchý soubojový systém mi vůbec nevadil. Ocenil jsem zde i možnost hodu jednotlivými zbraněmi, nicméně o jeho celkovém využití ve hře by se dalo polemizovat.

Zhruba po dvou hodinách hraní mě ale Rune začínalo pomaličku nudit. Přesně jak to v komentáři popsal jeden ze zdejších dlouholetých uživatelů - nekonečné zabíjení podivných krabovitých potvor, neustále se ze země zvedajících kostlivců a k tomu otravné hledaní desítek přepínacích pák - takto jsem si tedy vývoj hry nepředstavoval. Po čase se to sice celkem spravilo a došlo jak ke změně protivníků, tak i prostředí, ale ta pachuť z první dlouhé části hry mi prostě zůstala na jazyku (obrazně řečeno).

Koneckonců ani ta nabídka zbraní zde není nějaká vyloženě divoká a nepomáhá tomu ani sbírání magických run, které vám čas od času umožní "speciální" útok. Ten spočívá například v tom, že obyčejný meč se na pár sekund promění v obyčejný meč + oheň na něm. La bomba! Zkrátka na bojovku bych v určitých ohledech čekal větší obsah.
S grafikou jsem problém neměl ani po dvaceti letech, ale je třeba podotknout, že jsem hrál verzi Rune Classic a tam nějaké ty úpravy teoreticky mohly proběhnout. Po příběhové stránce jsem byl i na konci jakž takž spokojen. A co se týče délky hry, údajně mělo jít o rychlovku, ale já jsem se v ní zdržel poměrně dlouho. Možná mi to tak připadalo díky nekonečnému hledání pák v první části. 60%.