Zaklínač je moje nejoblíbenější sága ale tahle hra mě nebavila tak jak jsem očekával. Klasickou hru tvoří tři základní aspekty: (1) příběh (2) hratelnost (3) grafika - všechny tři rovnocenně důležité. A ačkoliv příběh je v jedničce Zaklínače parádní, zbylé dva bohužel ale na jeho úkor utrpěly. Chápu, že CDPR byli tehdy ještě malé studio a neměli finance na lepší efekty ale to jim může vysloužit maximálně mé sympatie, nic víc. Když hraju za zaklínače tak chci abych taky mohl sakra jako on bojovat, ne stát jak debil na jednom místě, statickým klikáním točit mečem v kroužku a jen doufat, že zabiju nepřítele dřív než on mě. Když už ztratím nějaké ty životy tak chci abych si je mohl nějak rozumně doplnit a ne (i po vypití Vlaštovky - nejsilnějšího elixíru co obnovuje zdraví) koukat na čárku života která se obnovuje asi stejnou rychlostí jakou probíhá vývoj Half-Life 3 nebo jako Martin píše Vichry zimy. Otravné bylo i že všichni dědci ve hře sdílejí jednu tvář, stejně jako všechny stařenky apod. Přitom vzhled prvního AC ze stejného roku je mnohem lepší. Nejotravnější ze všeho bylo ale ovládání postavy - Geralt není schopen vylézt ani malý kopeček a nedokáže běžet jinou než statickou (pomalou) rychlostí, takže jsem strávil jen prvních několik hodin běháním pořád dokola toho Účka v prvním chapteru.
Navzdory všemu výše zmíněnému nechci aby to vypadalo že se jedná o vyloženě špatnou hru - to rozhodně ne - ale prostě myslím že se z toho dalo vyždímat zásadně víc. První playthrough jsem si i celkem užil, druhý už byl ale teror a málem jsem ho nedokončil.