''Jazze znáte. Jazze zná totiž každý. Jazze znají dokonce i lidé, kteří hry nehrají. Že nevíte? Takový zelený zajíc prohánějící se neuvěřitelnou rychlostí po počítačových obrazovkách už někdy od devadesátéhočtvrtého. Už? Výborně, věděl jsem, že víte.''

První Jazz Jackrabbit byl dozajista nadprůměrnou skákačkou, sice možná notně inspirovanou klasikou Sonic the Hedgehog , ale i přesto velmi povedenou a zábavnou. Nicméně, takových her vyšlo v první polovině devadesátých let nespočet. Kluci epičáčtí se tedy o dlouhé čtyři roky později rozhodli do pokračování přidat ještě více rychlosti, humoru ale především samotných hráčů. A udělali moc dobře..

Díky skvělému kooperačnímu módu u jednoho počítače se Jazz Jackrabbit 2 stal jednou z mých nejmilovanějších hopsaček. Přitom jsme si s kamarády mohli vybrat, jestli proletíme příběhovou linku společně nebo si jen tak zastřílíme a zaběháme proti sobě. Díky tomu byla do hry přidána ještě druhá varice hlavního ušáka, tentokrát červeného jménem Spazz.

V mém hodnocení se ve velké míře odráží také úžasná funky-elektro-cosi hudba, kterou si rád pouštím samostatně dodnes, povedená grafika, úvodní kreslené intro, které znám úplně nazpaměť a celkem zábavný a humorem okořeněný singleplayer. Ke hře poté ještě vyšlo několik přídavků pofidérní kvality. 85％.