K Dinkovi jsem se taky dostal díky Excaliburu. Tenkrát byla doba, že člověk prostě zkusil všechno, co mu přišlo pod ruku, ať už to byl shit nebo ne. Do které skupiny bych zařadil Dinka? S tím dodnes váhám.

Jasně, kdo předtím hrál nějaké RPG, tak mu tahle hra musela přijít k smíchu. Já ale ne, tak jsem se do ní pln zvědavosti pustil. Začátek je zdlouhavý, Dink je prostě vesnický balík, který je líný jak vandrák a jediné o co se stará je, jak sbalit sousedku, které se ovšem dvoří rytíř, takže náš lůzr nemá nárok. Po pár základních úkolech se dostanete z vesnice a hurá do světa kydlit draky a příšery. Příběh už tenkrát stál za nic, herní svět byl dost nudný a repetitivní (kromě pár lokací) a hra byla protkána humorem, který byl ve většině případů vtipný asi jen pro autory. Nesmím zapomenout na naprosto PŘÍŠERNOU uječenou hudbu v podobě mid souborů, která by probudila i mrtvolu.

Hra má ale i světlé stránky. Jednoduchou hratelnost - jen pár zbraní a kouzel, takže pro začátečníky, jako jsem byl já, to bylo tak akorát. Několik questů bylo docela zajímavých (ano, kachny). A taky tajné lokace, protože na silnější zbraně se muselo hodně grindovat, tak jsem do zblbnutí chodil sem a tam a likvidoval stále stejné potvory na stejných místech a většinou náhodou nebo nepřesně vypuštěným fireballem jsem objevil nějakou jeskyni nebo průchod.

V dnešní době asi nemá moc smysl s Dinkem ztrácet čas, ale já si ji jednou za pár let pustím a proběhnu, abych si připomněl, jak jsem s tímto žánrem začínal. Ale nějaký herní zážitek v tom rozhodně nehledám.