K prvnímu dílu jsem se bohužel dostal až mnoho let po dvojce, tudíž je můj pohled na toto zcela jistě revoluční akční RPG asi dost zkreslený. Než jsem vlastně Diablo vůbec poprvé kompletně dohrál, podařilo se mi jej do té doby mnohokrát nedohrát. Někdy nastal konec již po minutách, jindy zase po pár hodinách. Nemohl jsem se prostě smířit s některými faktory, které mi hru strašně otravovaly. Mezi ně patřily například nemožnost běhu a tím pádem zdlouhavé cestování, poměrně vysoká obtížnost a naprostý nedostatek místa v inventáři, které mi navíc ještě ubíralo kumulující se zlato. Pro někoho malichernosti, pro mě otrava.

Dohrát tuto ponurou vybíječku za jinou postavu než Warriora pro mě neexistovalo. Začátky se ještě celkem daly zvládat, ale v pokročilejší fázi hry došlo v mém případě k totálnímu selhání postavy ve všech směrech a ohledech a možnost dalšího postupu tím defakto zůstala uzavřena. Někdy samozřejmě také záleželo na vygenerovaných úkolech. Mimochodem za ně dávám vývojářům velký palec nahoru. Oproti dvojce zajímavé zpestření.

Grafická stránka mi nepřipadala nějak strašná, naopak svým zpracováním ještě krásně umocňovala onu všudypřítomnou atmosféru strachu. Velice se mi líbilo měnící se prostředí při vstupu do nižších a nižších pater. Samotný Diablo mi na konci hry až tak moc velký problém nedělal, více jsem se zapotil spíše u některých hodně dřívějších questů. Jinak vybíjení podzemních pater s kvanty nepřátel a sbírání povětšinou zbytečných předmětů mě bavilo a nemám co bych vytknul. Ta návykovost ze dvojky mi tu ale rozhodně chyběla. 75%.